20 Cdo 1337/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Krajského soudu v Hradci
Králové, proti povinnému M. D., zastoupenému advokátem, srážkami z pracovní
odměny povinného, pro částku 6.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále
pod sp. zn. 31 E 5/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě z 30.9.2008, č.j. 66 Co 869/2008-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil usnesení z
11.1.2008, č.j. 31 E 5/2008-7, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. S
odvolací námitkou povinného, že výkon rozhodnutí nařídil místně nepříslušný
soud, se krajský soud vypořádal závěrem, že „povinný svou námitku místní
nepříslušnosti Okresního soudu v Bruntále uplatnil až po právní moci usnesení,
jímž byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci, a rovněž
až poté, kdy již Okresní soud v Bruntále výkon rozhodnutí nařídil“ a proto
„byla tato námitka povinným uplatněna opožděně.“
V dovolání (aniž vysvětluje, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí) povinný s poukazem na to, že od roku 1983 na předmětné adrese nemá
trvalé bydliště, namítá, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu
dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2
o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné
věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.ve znění do
30.6.2009 – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž
nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30.6.2009).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení
spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že
dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek
zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti
skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím
důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu
právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší
soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3
věta první o.s.ř.).
Povinný však – posuzováno podle obsahu dovolání – dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř. neuplatňuje. Namítá-li totiž – stejně jako v odvolání –
pouze nesprávnost závěru odvolacího soudu o místní příslušnosti, pak je jeho
výtka podřaditelná jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a)
o.s.ř., jenž je ovšem (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř. důvodem nezpůsobilým
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle
ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení,
na jejichž náhradu by jinak měla dle § 146 odst. 3 věty první, § 224 odst. 1
a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo, (podle obsahu spisu) nevznikly;
této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení
nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2009
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu