20 Cdo 136/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněných a) M. V., b) K. H., zastoupených advokátem, proti povinnému B. Š., pro částku 170.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 9525/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 28. 8. 2003, č.j. 23 Co 324/2003-81, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 5. 5. 2003, č. j. 12 Nc 9525/2002-63 ve znění doplňujícího usnesení z 26. 6. 2003, č. j. 12 Nc 9525/2002-75, kterým okresní soud podle § 241b odst 1 ve spojení s ustanovením § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), jako opožděné odmítl dovolání povinného proti usnesení z 8. 10. 2002, č. j. 24 Co 542/2002-45, jímž krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu z 5. 3. 2002, č. j. 12 Nc 9525/2002-18 o nařízení exekuce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., povinný namítá, že usnesení odvolacího soudu č. j. 23 Co 324/2003-81 vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu „v provedeném nevyhovujícím dokazování“ (§ 241a odst. 3 o.s.ř.), že „řízení je od samého počátku postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“ (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí v důsledku toho spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Oprávnění – s odůvodněním, že dovolání je „zjevně nedůvodné“ – navrhli jeho odmítnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť v předmětném řízení nebylo rozhodnuto ve věcech tam taxativně vyjmenovaných.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze totiž dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla odmítnuta žaloba, případně jiný návrh na zahájení řízení, postupem podle § 43 o.s.ř., nikoli tedy v případech, kdy okresní soud dovolání odmítl pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod poř. č. 41, jež se sice týká odmítnutí odvolání, jehož závěry však lze s ohledem na ustanovení § 241b odst. 1 o.s.ř. užít obdobně).
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž mohl zkoumat jeho důvodnost – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněným, jež by jinak měli právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o.s.ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem (návrhem na odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou nedůvodnost) k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, aniž jeho důvodnost mohla být zkoumána) nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.