20 Cdo 1378/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu
rozhodnutí oprávněného Ing. V. F., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R.
F., pro 110.952,70- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 1501/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, č.j. 26 Co 473/2001-22,
I. Dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 31. 10. 2002, č.j. 26 Co 473/2001-22, jímž bylo
usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2001, č.j. 64 E 1501/2001-9,
změněno tak, že se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítá, se v části
týkající se vymožení 110.952,70- Kč zamítá.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, č.j. 26 Co
473/2001-22, jímž bylo usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2001, č.j.
64 E 1501/2001-9, změněno tak, že se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
zamítá, se ve výroku I. v části týkající se vymožení 7.032,30- Kč zrušuje a věc
se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze
dne 9. 7. 2001, č.j. 64 E 1501/2001-9, jímž Městský soud v Brně
nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 13. 6. 1994, sp. zn. 37 C 35/94,
k vydobytí pohledávky ve výši 110.952,70- Kč a nákladů nalézacího řízení ve
výši 7.032,30- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, na kterou má povinný nárok
u označeného plátce, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl (v
nákladovém výroku usnesení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení). Podle odvolacího soudu není podkladové rozhodnutí
materiálně vykonatelné, neboť z něho nevyplývá „zda, komu, ve prospěch kterého
subjektu jím byla uložena povinnost, o jakém obsahu, resp. v jaké lhůtě
případně měla být splněna.“
Rozhodnutí odvolacího soudu (ve výroku I.) napadl oprávněný dovoláním,
jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o.s.ř.“), zpochybňuje závěr o obsahové nevykonatelnosti k výkonu navrženého
platebního rozkazu. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud
změnil (ve věci samé) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/,
odst. 2 o.s.ř.), důvodné je však jen zčásti.
Jelikož (zmatečnostní) vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel nevytýká a jejich
existence z obsahu spisu nevyplývá, a protože jinak je dovolací soud
vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst.
3 o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu toliko (právní) závěr odvolacího
soudu, že exekuční titul je po obsahové stránce nevykonatelný.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva,
ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou –
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu
ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí.
Podle ustanovení § 261a odst. 1 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen
tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení
rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon
rozhodnutí nařízen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Neobsahuje-li
rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti
uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o
vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (§ 261a odst. 2
o.s.ř.).
Jedním z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí je materiální
vykonatelnost podkladového rozhodnutí, tj. vykonatelnost z hlediska obsahových
náležitostí, jimiž jsou určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů
práv a povinností i ve vyjádření uložené povinnosti, o jejíž nucený výkon jde.
Závěr, že rozhodnutí vydané soudem (zde platební rozkaz) není vykonatelné, je
namístě teprve tehdy, když z jeho obsahu náležitosti uvedené v § 261a odst. 1
o.s.ř. (vyjma lhůty k plnění, pro níž platí v takovém případě zvláštní režim,
viz § 261a odst. 2 o.s.ř.) nejsou dovoditelné.
V projednávaném případě je titulem, jehož výkon oprávněný navrhl,
platební rozkaz Městského soudu v Brně ze dne 13. 6. 1994, sp. zn. 37 C 35/94,
vyhotovený na tiskopisu („O.s.ř. č. 141 – platební rozkaz proti jednomu
žalovanému“); ten zůstal co do jistiny, tj. částky uložené povinnému subjektu
žalovanému) k zaplacení oprávněnému (žalobci), nevyplněn. Obsahuje však – jak
správně zjistil odvolací soud – identifikaci oprávněného a osoby, o níž
oprávněný tvrdí, že je právním předchůdcem povinného, a vyčíslení nákladů
řízení (21.097,- Kč), na něž má oprávněný právo.
Z uvedeného se podává, že výrok platebního rozkazu postrádá vymezení
rozsahu a obsahu povinnosti, jinými slovy, nelze z něj dovodit, jakou peněžní
částku (jistinu) je žalovaný povinen žalobci zaplatit. Požaduje-li tedy
oprávněný nařízení výkonu rozhodnutí pro vydobytí pohledávky ve výši
110.952,70- Kč, není exekuční titul v této části (materiálně) vykonatelný,
protože povinnost plnit z něho nevyplývá.
Odlišná je situace stran vymáhání nákladů nalézacího řízení. Je-li z
vykonávaného rozhodnutí patrné, kdo je oprávněným a povinným, jaký je obsah
uložené povinnosti (zaplacení peněžité částky), její rozsah (21.097,- Kč) a
vyplývá-li z něho i patnáctidenní lhůta k plnění (ostatně z povahy platebního
rozkazu a užitého vzoru jiná lhůta k plnění nepřichází v úvahu, viz § 172 odst.
1 o.s.ř.), je závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti titulu v této části
nesprávný.
Protože dovolateli se správnost právního posouzení věci podařilo
zpochybnit jen zčásti (co do vymožení nákladů nalézacího řízení), zatímco ve
vztahu k samotné jistině jeho argumenty neobstojí, Nejvyšší soud bez jednání (§
243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl a ve zbytku
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 2, 3, věta první, o.s.ř.).
Odvolací soud je právním názorem v tomto rozhodnutí vysloveným
vázán (§ 243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale
znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst.
1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu