20 Cdo 1473/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce G. H.
proti žalovaným 1) V. Š., 2) V. V., 3) V. P., 4) J. Ř., o povolení obnovy
řízení, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 225/98, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1999, č.j.
13 Co 566/99-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. listopadu 1999, č.j. 13 Co
566/99-20, odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti usnesení ze dne 29.
června 1999, č.j. 7 C 225/98-14, jímž Okresní soud ve Zlíně zastavil (pro vady
návrhu) řízení o návrhu žalobce na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu
pod sp. zn. 10 C 176/90.
Podáním datovaným 20. ledna 2000 (č.l. 24) podal žalobce proti usnesení
odvolacího soudu dovolání, v němž namítal, že lhůtu k podání odvolání promeškal
z důvodu nepřítomnosti v republice a dále, že v průběhu řízení došlo k celé
řadě zásadních pochybení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.\"), účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci
rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání
lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, je-li
dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Dle ustanovení § 57 odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. lhůty určené
podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým
označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a
není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Jak se podává z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne
21. prosince 1999, kdy bylo doručeno žalobci i všem žalovaným (srov. doručenky
u č.l. 21 p.v.). Posledním dnem lhůty k podání dovolání byl proto (ve shodě s
ustanovením § 57 odst. 2 o. s. ř.) 21. leden 2000 (pátek). Dovolání datované
20. ledna 2000 (čtvrtek) však mělo být (dle razítka na obálce - č.l. 24)
předáno (jako obyčejná zásilka) k poštovní přepravě až dne 23. ledna 2000 (v
neděli).
V rámci šetření o včasnosti dovolání přitom ze zprávy pošty Zlín 1 (srov. č.l.
29 p.v.) vyšlo najevo, že poštovní zásilku zde vskutku bylo lze podat i v
neděli 23. ledna 2000. Především však vyplynulo z doplňujícího podání
dovolatele ze dne 22. května 2000 (srov. č.l. 31), že zásilku s dovoláním
vhodil do poštovní schránky na S. ulici ve Z. v pátek 21. ledna 2000 ve
večerních hodinách, kdy již nebylo možno podat ji na podatelně Okresního soudu
ve Zlíně ani jako doporučenou zásilku na poště Z.. Přitom mu (z údaje na
poštovní schránce) bylo známo, že poštovní schránka se vybírá v pátek v 16.00
hod a v sobotu v 8.00 hod.
Z ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. se podává, že lhůta je zachována, je-li
poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má
povinnost je doručit. Výklad podávaný právní teorií je přitom jednotný potud,
že pro zachování lhůty nepostačuje vhození poštou doručované zásilky do
poštovní schránky, jestliže pošta neměla povinnost (podle údaje na poštovní
schránce) téhož dne zahájit přepravu zásilky (srov. např. Handl, V. - Rubeš, J.
a kol., Občanský soudní řád, Komentář, Panorama Praha 1985, I. díl, str. 295).
V uvedeném případě nebyla tudíž procesní lhůta k podání dovolání dodržena,
jelikož zkoumaná zásilka, byla vhozena do poštovní schránky sice posledního dne
lhůty, ale později než v době určené pro výběr do ní vhozených poštovních
zásilek. Přeprava zásilky tedy mohla být (objektivně) zahájena teprve
následujícího dne (v sobotu 22. ledna 2000) v 8 hodin ráno, to jest po uplynutí
lhůty k podání dovolání.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 4 a §
218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako opožděné.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u
žalovaných však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první
(per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na
náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. července 2000
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová