20 Cdo 1495/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné P. a.s., proti povinné J. V., zastoupené advokátem, pro
3.075,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 27 Nc
6131/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
30. 12. 2005, č.j. 10 Co 1501/2005-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 5.
2005, č.j. 27 Nc 6131/2005-9a, jímž okresní soud nařídil podle platebního
výměru H. z. z. p. v likvidaci se sídlem v T., Masarykova 915/31 ze dne 14. 12.
1998, č.j. 910408/98, k uspokojení pohledávky oprávněné 3.075,- Kč a pro
náklady exekuce na majetek povinné exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. P.
F., soudní exekutorku. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že
byly splněny formální i materiální podmínky pro nařízení exekuc a oprávněná
náležitým způsobem prokázala, že na ní přešlo právo vyplývající z předloženého
exekučního titulu.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm.
c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů
(dále též jen „o.s.ř.“) – povinná namítá nesprávné právní posouzení věci.
Nařízení exekuce shledává v rozporu s čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.,
dále jen „Ústavy České republiky“, podle něhož jsou soudy povolány především k
tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a poukazuje
na to, že platební výměr, který je podkladem pro exekuci, fyzicky nepřevzala (a
tedy nevěděla o jeho existenci) a dále, že platební výměr nebyl vydán po právu,
neboť v rozhodném období byla „prokazatelně v zaměstnaneckém poměru a pojištění
měl platit její zaměstnavatel“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
odvolacího soudu i soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a
odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v
předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §
130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího
soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li
dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího
soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena
nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo
řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že
přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem
o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek
zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Dovolací soud je pak ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.
vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení.
Dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti
k exekuci navrženého platebního výměru, když namítá, že exekuce podle titulu,
který „fyzicky nepřevzala“ a o jehož existenci tedy „nevěděla“, je v rozporu s
ústavně zakotveným právem na soudní ochranu práv. O otázku zásadního právního
významu však nejde, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a
nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu
ČR ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 513/99). Dovolatelka přehlíží ustanovení
§ 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění do
30. 6. 2000, podle něhož, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do
vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej
vhodným způsobem uvědomí, že písemnost přijde znovu doručit ve stanovený den a
hodinu. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, doručovatel uloží
písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným
způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení,
poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o
uložení nedozvěděl. Není tedy porušením práva na soudní ochranu, jestliže se
účastník nedozvěděl o titulu, který byl proti němu vydán, za předpokladu, že
byly splněny podmínky pro jeho náhradní doručení. Ty ostatně dovolatelka
nezpochybňuje.
Založit přípustnost dovolání není způsobilá ani námitka věcné nesprávnosti k
exekuci navrženého titulu. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s
konstantní judikaturou, podle které soud při nařízení exekuce není oprávněn
přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu;
obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něho
vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999,
č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.
1, ročník 2000 pod č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002,
č.j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
č. 7, ročník 2004 pod č. 62 anebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12.
2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek č. 7, ročník 2005 pod č. 58)
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních)
otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory
nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5,
věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§
87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu