20 Cdo 1498/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu
rozhodnutí oprávněných a) Ing. J. V. a b) MUDr. Z. V., zastoupených advokátem,
proti povinným 1) Ing. R. K. a 2) M. K., zastoupeným advokátkou, provedením
prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 592/2000, o
dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002,
č.j. 58 Co 47/02-48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne
24. 9. 2001, č.j. E 592/2000-27, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle
svého rozsudku ze dne 13. 8. 1999, sp. zn. 19 C 34/99, ve spojení s rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 16 Co 584/99, k vynucení
splnění povinnosti „umožnit … za účelem provedení rekonstrukce vodovodních
rozvodů a s tím spojených zednických prací v prvním patře domu čp. 960 v P. –
D., N. 8, a dále provedení úpravy domovních plynovodů a stavby dvou
samostatných systémů ústředního vytápění v prvním patře domu, přístup do bytu 3
+ 1 s přísl., II. kategorie, v prvním patře, po dobu šesti týdnů,“ výkon
rozhodnutí uložením pokuty 2.000,- Kč povinným (§ 351 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).
Odvolací soud – poté, co vyvrátil názor povinných, že povinnost zpřístupnit byt
trvala jen od 30. 4. do 12. 6. 2000 – uzavřel, že předpoklady pro nařízení
výkonu rozhodnutí byly splněny; před nařízením výkonu rozhodnutí se pravdivost
tvrzení oprávněného, že povinní uloženou povinnost nesplnili, nezkoumá.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jímž vytýkají
(aniž by námitky podřadili některému z dovolacích důvodů), že soudy obou stupňů
vycházely výhradně z tvrzení oprávněných, podle kterého se dovolatelé odmítli
podřídit exekučním titulům, a nevzaly v úvahu jejich tvrzení (v dovolání
prezentované), že byt zpřístupnili, ovšem jakmile zjistili, že se provádějí
jiné než v titulu specifikované práce, požádali oprávněné, aby zahájili určenou
rekonstrukci; k tomu však nedošlo. Oprávnění navíc zakázali povinným přístup na
pozemek a oznámili jim, že vymění zámek u vstupních dveří bytu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a
odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1
písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud
prvního stupně nařídil výkon, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené,
rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem
dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která
v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po
stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení
otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit
jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením
věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení
zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel
zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení
vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinní – jak se podává z dovolání – prostřednictvím dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nenamítají, že odvolací soud vystavěl
své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro
rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní. Dovolání je
založeno toliko na skutkových tvrzeních, jimiž dovolatelé polemizují s tím,
zda, kdy a jakým způsobem povinnost zpřístupnit byt za účelem vymezeným v
podkladových rozhodnutích splnili, popřípadě proč tak neučinili. Soudní praxe
je přitom jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje,
zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popřípadě
zda ve smyslu § 351 odst. 1 o.s.ř. „jinou“ povinnost porušil (srov. stanovisko
Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při
výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a
sdělení soudů ČSSR). Okolnost takové povahy může být hodnocena jen v případném
řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. g/, § 269 odst. 1
o.s.ř.).
Absence dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. znamená,
že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně
významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání
nejsou dány ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud
proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným, kteří by měli
právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu