20 Cdo 1553/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení L., proti povinnému M. S., za účasti manželky povinného M. S., zastoupené advokátkou, pro 1.210.544,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. E 3524/2002, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.11.2004, č.j. 10 Co 871/2004-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného (zastoupena advokátem) dovolání, v němž zejména namítla, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily „platnost náhradního doručení“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé. Dovolání není přípustné podle § 238 a § 238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech zde vyjmenovaných, a z § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. rovněž nevyplývá, protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41).
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných námitek – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by jinak právo na náhradu nákladů řízení měla, však v tomto stádiu řízení náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu