20 Cdo 1569/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci
oprávněné S., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému JUDr. J. H.,
zastoupenému advokátkou, pro 164.118,89- Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 707/2002, o dovolání
povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2003, č.j.
20 Co 747/2002-12, takto :
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 29. 3. 2002, č.j. 69 Nc 707/2002-4, kterým Městský soud v Brně
podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č.
6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), nařídil podle rozsudku Krajského
obchodního soudu v Brně ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 29 Cm 178/97, k vymožení
pohledávky ve výši 164.118,89- Kč a nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení
exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. B., soudní exekutorku. Odvolací
soud z doručenek založených v nalézacím spisu zjistil, že vykonávaný rozsudek
byl povinnému doručen náhradním způsobem, tj. uložením na poště dne 18. 4. 2000
(§ 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000),
přičemž pozdější doručení listiny (opět uložením na poště dne 31. 5. 2000)
pokládal za nadbytečné. Protože nebyl prokázán opak údajů vyznačených na
doručence (povinný v tomto směru ani nevznesl relevantní tvrzení), ztotožnil se
odvolací soud se soudem prvního stupně v tom, že podkladové rozhodnutí je
vykonatelné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, namítaje, že
exekuční titul, kterým je rozsudek pro zmeškání, není vykonatelný, neboť nebyla
splněna základní podmínka pro jeho vydání (§ 153b odst. 1 občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000); soud v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Cm
178/97 totiž povinnému (žalovanému) nedoručil předvolání k jednání (doručovatel
ho ve smyslu § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do
31. 12. 2000 neuvědomil, že mu zásilku přijde znovu doručit, a neobdržel ani
vyrozumění o jejím uložení). Za nezbytné považoval dovolatel „upozornit na
fakt, že ani … rozsudek nebyl řádně doručen v souladu s ust. § 47 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád.“ Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud
zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze
dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení
výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve
smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237
odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního
stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož
soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ
jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek
právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž
lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného
rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek,
jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud
uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta
první, o.s.ř.).
Otázka, kterou dovolatel prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu (zda je v exekučním řízení významná námitka,
že podkladové rozhodnutí /rozsudek pro zmeškání/ bylo vydáno po řízení, jež
trpělo vadami /absencí řádného doručení předvolání k jednání/), shora uvedené
znaky zjevně nesplňuje; Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že
případné vady nalézacího řízení se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního
řízení) nepřenášejí. V projednávaném případě to tedy znamená, že dovolatelem
vytýkané pochybení soudu před vydáním rozsudku pro zmeškání není takovou
skutečností, jež by byla pro nařízení exekuce rozhodná (srov. § 44 odst. 10
zákona č. 120/2001 Sb.).
Obecně platí, že správnost (úplnost) skutkových zjištění nelze
poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly
uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu
soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. a/, ani podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (srov. § 241a odst. 4
o.s.ř.). V souzené věci je shora uvedené významné proto, že dovolatel výtku, že
podkladové rozhodnutí mu nebylo doručeno, neučinil obsahem odvolání proti
usnesení soudu prvního stupně (v něm pouze namítal, že rozsudek pro zmeškání
neměl být vydán, neboť mu nebylo doručeno předvolání k jednání). Tvrzení, že mu
nebyl řádně doručen ani samotný rozsudek pro zmeškání (aniž však zpochybnil
skutková zjištění, na nichž odvolací soud dospěl k závěru o vykonatelnosti
titulu), vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku;
dovolací soud tudíž k němu přihlížet nemohl.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní
exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2004
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu