20 Cdo 1579/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v B. proti povinné V. P., za
účasti manžela povinné J. P., zastoupeného advokátem, prodejem nemovitostí, pro
121.149,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 E 390/2002, o
dovolání manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
20.12.2002, č.j. 9 Co 1012/2002-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně na základě
vykonatelného výkazu nedoplatků nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených
nemovitostí, s tím, že upřesnil, že se jedná o nemovitosti ve společném jmění
povinné a jejího manžela.
Manžel povinné (zastoupen advokátem) napadl usnesení odvolacího soudu
včasným dovoláním, v němž především namítl, že řízení bylo postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm.
a/ o.s.ř.); tu spatřuje v tom, že nebyl vyžádán „celý spis Finančního úřadu v
B.“, aby bylo zjištěno, jak bylo rozhodnuto o odvolání povinné proti titulům
výkonu; důsledkem toho podle dovolatele je, že odvolací soud vycházel z
právního stavu, který zde byl v době zahájení řízení o výkon, a nikoli v době,
kdy odvolací soud rozhodl o jeho odvolání. Dovolatel je dále názoru, že „mělo
být zkoumáno, zda je (povinná) vůbec způsobilá před soudem samostatně
vystupovat a zda jí neměl být ustanoven opatrovník dle § 29 odst. 3 o.s.ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení
stanoví, že § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že
jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až
c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani
potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) usnesení soudu prvního stupně bylo
odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k
založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by
dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní
stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních,
pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán
(§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené
rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou zde naopak výhrady proti
skutkovým zjištěním, ať by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle §
241a odst. 2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o.s.ř., stejně jako námitky vadami
řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jež - právě - dovolatel ohlásil
výslovně.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní
stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v
rozporu s hmotným právem.
Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu
blíže nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek obsažených v dovolání, k
takovému závěru dospět nelze.
O existenci právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro
posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou
rozhodovací činnost soudů (což ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v
daném případě nejde ani ve vztahu k té (jediné) právní otázce, k níž dovolání
směřuje.
Co do otázky, k jakému okamžiku jest při nařízení výkonu posuzovat
existenci vykonatelného rozhodnutí (jiného titulu podle § 274 o.s.ř.), se totiž
dovolatel mýlí; jde-li o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, je tímto
okamžikem nikoli den rozhodování (odvolacího) soudu (čehož se dovolatel
dožaduje), nýbrž den, kdy soudu došel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí
(srov. § 337c odst. 5 písm. a/ o.s.ř.).
Ani jinak není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování
otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil
právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. O
rozpor s hmotným právem ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. zde rovněž nejde, neboť
námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Výtka, že \"mělo být zkoumáno\", zda je povinná způsobilá samostatně vystupovat
před soudem, resp. zda jí neměl být ustanoven opatrovník pro řízení podle § 29
odst. 3 o.s.ř., představuje rovněž námitku toliko procesní (§ 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř.), jejímž prostřednictvím k závěru, že dovolání je zásadního
významu po právní stránce (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), dospět nelze.
Nelze-li však dospět k závěru, že napadené rozhodnutí zásadního významu po
právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/,
odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř.
nepřípustné dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5,
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, který by měl na
jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu