20 Cdo 1587/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Č. o. s., proti
žalovanému Č. s. t. v., o navrácení majetkových práv, vedené u
Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 124/92, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. března 2000, č.j. 21
Co 218/99-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 8. března 2000, č.j. 21 Co 218/99-101, Krajský soud v Hradci
Králové (vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 30. září 1999, č.j. 20 Cdo 2086/98-92) potvrdil rozsudek Okresního soudu
v Hradci Králové ze dne 6. října 1997, č.j. 13 C 124/92-59, ve výroku
zamítajícím žalobu o navrácení majetkových práv ke specifikovaným nemovitostem.
Žalobkyně (zastoupena advokátkou) přípustnost včasného dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu opřela - dovolávajíc se analogie legis - o ustanovení § 238
odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.); nesprávnost právního posouzení věci
pak spatřuje v posouzení pasivní věcné legitimace.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek
odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237, § 238 a § 239
o.s.ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání přípustné není, jelikož
existence zde vyjmenovaných vad řízení, způsobujících zmatečnost rozhodnutí
odvolacího soudu, nebyla v dovolání namítána a neplyne ani z obsahu spisu.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání dovodit nelze,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím, a
ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. není k založení přípustnosti
dovolání použitelné proto, že odvolací soud přípustnost dovolání výrokem svého
potvrzujícího rozsudku nevyslovil (odstavce 1/) a žalobkyně návrh na
vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/
o.s.ř., na které dovolatelka odkazovala.
Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání se
situací, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento
soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem
odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V projednávaném případě odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek
soudu prvního stupně, jímž ovšem tento soud o nároku žalobkyně proti žalovanému
rozhodl stejně (zamítl žalobu), jako v dřívějším rozsudku ze dne 27. června
1994, č.j. 13 C 124/92-31, zrušeném kasačním usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 11. dubna 1996, č.j. 15 Co 63/95-47. Procesní prostor pro další
rozhodnutí odvolacího soudu potom vytvořil Nejvyšší soud, který k dovolání
žalovaného rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 1998,
č.j. 21 Co 8/98-76, v napadeném rozsahu, tj. ve výroku týkajícím se nároku
uplatněného proti žalovanému, zrušil.
Názor dovolatelky, že dovolání je přípustné podle shora uvedeného ustanovení za
použití argumentu per analogiam (krajský soud rozhodl jinak než v dřívějším
rozsudku proto, že byl vázán právním názorem dovolacího soudu) je třeba
odmítnout již proto, že ve svém důsledku znamená přezkum právního názoru
Nejvyššího soudu, jímž zavazoval soud odvolací (§ 243d odst. 1, věta druhá,
o.s.ř.).
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218
odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, §
224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; žalobkyně,
která zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu svých nákladů nemá
a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová