20 Cdo 1633/2023-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné obce Přešťovice, se sídlem v Přešťovicích č. 36, identifikační číslo osoby 00251704, zastoupené JUDr. Emilem Švingerem, advokátem se sídlem v Písku, Smetanova č. 78, proti povinnému J. V., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova č. 38, pro splnění nepeněžité povinnosti, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 15 EXE 730/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2022, č. j. 8 Co 596/2022-257, t a k t o:
Dovolání povinného se odmítá.
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 2. března 2022, č. j. 15 EXE 730/2019-234, zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce co do nepeněžité povinností spočívající v odstranění stavby plotových sloupků z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a uvedení pozemku v předešlý stav spočívající ve vymožení povinnosti povinného zarovnat a posekat uvedený pozemek (výrok I). K zastavení řízení soud přistoupil z důvodu existence překážky věci pravomocně rozhodnuté podle ustanovení § 104 odst. 1 a § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.
s. ř.“), neboť v tomto rozsahu již byla exekuce pravomocně zastavena k návrhu oprávněné podle 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením soudního exekutora. Návrh povinného na zastavení exekuce co do nákladů oprávněné a nákladů exekuce soud zamítl (výrok II.), neboť dospěl k závěru, že oprávněná vedla exekuci důvodně. Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání povinného usnesením ze dne 1. září 2022, č. j. 8 Co 596/2022-257, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění shrnul, že soudní exekutor k návrhu oprávněné usnesením ze dne 15.
listopadu 2011, č. j. 212 Ex 210/19-78, zastavil exekuci spočívající v odstranění stavby plotových sloupků a uvedení pozemku v předešlý stav spočívající ve vymožení povinnosti zarovnat a posekat uvedený pozemek. Oprávněná daný návrh podala ve snaze narovnat vztahy s povinným a nadále netrvat na úplném a perfektním uvedením pozemku do původního stavu, současně však požadovala úhradu nákladů exekuce. Dané usnesení soudního exekutora, které nebylo napadeno žádným opravným prostředkem, nabylo právní moci dne 7.
prosince 2021. V rozsahu, v němž se povinná domáhá zastavení exekuce, o níž rozhodl soudní exekutor citovaným usnesením, tvoří toto usnesení překážku věci rozsouzené podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. Nález Ústavního soudu ze dne 29. září 2021, sp. zn. III. ÚS 1536/2021 na tuto věc podle odvolacího soudu nedopadá, protože exekuční soud se i přes částečné zastavení exekuce podrobně zabýval její legalitou a výsledek jeho úvah se odrazil ve výroku II. odvoláním napadaného usnesení. Odvolací soud dále uvedl, že z rozsáhlého a pečlivého dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že povinný neuvedl pozemek v předešlý stav, resp. vymáhanou povinnost nesplnil ani před zahájením exekuce, jak uvádí, ale ani ke dni 5.
března 2020, kdy proběhlo místní šetření za účasti soudu. Exekuce proto byla zahájena důvodně a nadále je (po částečném zastavení) důvodně vedena pro náklady, které oprávněné a soudnímu exekutorovi vznikly. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž uvedl, že, co se týká výroku I. usnesení soudu prvního stupně, je uvedený výrok v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. září 2021, sp. zn. III. ÚS 1536/21. Podle dovolatele zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté a nebrání rozhodování o zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Co se týká výroku II.
usnesení soudu prvního stupně, dovolatel se domnívá, že skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně z provedeného dokazování nevyplývají, naopak se podle jeho názoru jedná o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně aby zrušil rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení jemu. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud v první řadě uvádí, že kritizuje-li dovolatel správnost skutkových zjištění odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel), nejsou tyto námitky způsobilým dovolacím důvodem (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud přitom v této věci v žádném případě neshledává tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Naopak, jak správně poznamenal odvolací soud, dokazování provedené soudem prvního stupně bylo rozsáhlé a pečlivé. Dovolání proto není v tomto ohledu přípustné. Uvádí-li povinný, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. září 2021. sp. zn. III. ÚS 1536/21, mýlí se. Ústavní soud zde vysvětlil, že zatímco u návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není hodnocena legalita dosud proběhlé části exekučního řízení, u návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. naopak soudy hodnotí právě to, zda byla exekuce vedena po právu v minulosti. Uvedené rozhodnutí, jehož závěry byly Nejvyšším soudem rozvedeny např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2022, sp. zn. 31 Cdo 798/2022, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2023, dopadá na případy, kdy soudní exekutor zastavil exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po jejím skončení vymožením. V nyní řešené věci však odvolací soud i soud prvního stupně dospěly k závěru, že exekučně vymáhanou povinnost povinný nesplnil.
Soud prvního stupně se v této věci zabýval legalitou celého průběhu exekuce ve smyslu závěrů uvedené judikatury v rámci odůvodnění svého výroku II, jak rovněž správně podotkl odvolací soud. Podle názoru Nejvyššího soudu tak nebylo napadeným rozhodnutím nijak dotčeno právo povinného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ani tato námitka proto nezakládá přípustnost dovolání. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o.
s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu