20 Cdo 1638/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové
a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné V. z. p. České republiky,
zastoupené advokátkou, proti povinnému Z. K., zastoupenému advokátem, pro
80.574,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 9 Nc 2496/2005, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2005,
č.j. 11 Co 914/2005-25, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2005, č.j. 11 Co 914/2005-25,
se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 8.
2005, č. j. 9 Nc 2496/2005-5, kterým Okresní soud Plzeň – jih nařídil podle
platebních výměrů oprávněné ze dne 18. 4. 2002, č. 4240200181 a č. 2140200180,
k uspokojení pohledávky 80.574,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce
na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. F., soudní
exekutorku. Námitkou, že exekuční tituly nejsou formálně vykonatelné (povinný v
odvolání tvrdil, že mu platební výměry nebyly doručeny, neboť se v rozhodné
době na adrese svého trvalého bydliště nezdržoval), se podle odvolacího soudu v
řízení o odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce nelze zabývat; taková
námitka by mohla mít význam až v řízení o návrhu na zastavení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím
důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zpochybnil
závěr, podle něhož je námitka formální nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí
pro nařízení exekuce, tedy i v řízení o odvolání proti usnesení o nařízení
exekuce, bezpředmětná. Má zato, že pro nařízení exekuce je vykonatelnost
titulu, jejímž předpokladem je jeho účinné doručení, skutečností ve smyslu § 44
odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 120/2001 Sb.“), rozhodnou. Navrhl, aby dovolací soud napadené
usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s právním závěrem odvolacího soudu a
navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2
o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ten je dán tím, že (právní) otázku
splnění předpokladů pro nařízení exekuce odvolací soud vyřešil v rozporu s
ustálenou soudní praxí.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Soud při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce zkoumá to, zda exekuční
titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po
stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni,
zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného,
a zda právo není prekludováno.
Z toho, co bylo uvedeno shora, vyplývá, že skutečností rozhodnou pro
nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu (§ 40
odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). V řízení, jež nařízení exekuce předchází, se
proto soud zabývá mimo jiné i tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených
v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální,
tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích
stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí
způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce (výkonu rozhodnutí).
Nevykonatelnost rozhodnutí (zde platebních výměrů) je důvodem pro zamítnutí
návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již
pravomocně nařízena (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 268 odst. 1 písm.
a/ o.s.ř.).
Dovolací soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti
významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně že
nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou
vykonatelnosti (potvrzením vykonatelnosti ve smyslu § 41 zákona č. 120/2001
Sb.), je-li její správnost účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o
tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen
povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší
soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst.
1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů dosavadního,
tedy i dovolacího řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.),
případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl.
zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu