20 Cdo 1689/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. D., zastoupenému advokátkou, proti povinnému M. B., zastoupenému advokátem, pro 12.009,50 Kč s příslušenstvím a 38.613,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. E 218/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2005, č.j. 24 Co 272/2005-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora uvedeným usnesením krajský soud v bodě I. výroku změnil usnesení ze dne 22. 2. 2001, č.j. E 218/2001-5, jímž Okresní soud Praha – východ nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl ohledně částky 38.613,- Kč a nákladů nalézacího řízení 4.724,- Kč, jinak je potvrdil (bod II. výroku); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (bod III. výroku) a že oprávněný je povinen zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení 3.224,- Kč (bod IV. výroku).
Proti tomuto usnesení jen do výroku, jímž odvolací soud uložil oprávněnému zaplatit povinnému náklady odvolacího řízení 3.224,- Kč, podal oprávněný dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“)
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními uvedena. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž však uvedený výrok není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu