20 Cdo 17/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a
JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. f. p., a. s., zastoupené
advokátem, proti povinné S. – P., společnosti s ručením omezeným, zastoupené
advokátem, pro 2.694.785,55 Kč, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp.
zn. 15 Nc 7535/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 23. 4. 2003, č.j. 20 Co 40/2003-33, takto :
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2003, č.j. 20 Co
40/2003-33, a usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 23. 10.
2002, č.j. 15 Nc 7535/2002-10, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k
dalšímu řízení.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 23. 10. 2002, č.j. 15 Nc 7535/2002-10, kterým Okresní soud
Brno - venkov nařídil podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), na
podkladě seznamu přihlášených pohledávek k vymožení 2.694.785,55 Kč na majetek
povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. N., soudního exekutora.
Odvolací soud uzavřel, že seznam přihlášených pohledávek, vyhotovený správcem
konkursní podstaty úpadkyně (povinné) v řízení vedeném u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 20 K 29/96, je – „bez ohledu na to, zda konkurs byl již
pravomocně nařízen či nikoli“ – způsobilým exekučním titulem (§ 40
odst. 1 písm. g/ zákona č. 120/200 Sb., § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů);
námitky týkající se nesprávného postupu konkursního soudu při nařizování
konkursu a v přezkumném jednání, pokládal za relevantní pouze v řízení o
zastavení exekuce. Výtce, že oprávněná není věcně legitimována, odvolací soud
rovněž nepřisvědčil. Smlouvou ze dne 8. 8. 2002 postoupil JUDr. J. Z., správce
konkursní podstaty K. B., a. s., předmětnou pohledávku oprávněné; souhlasu
povinné jako dlužníka nebylo zapotřebí (§ 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá
nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Podle dovolatelky nelze seznam pohledávek vykonat, neboť jako úpadkyně neměla
možnost předmětnou pohledávku, kterou co do důvodu v konkursu napadla, zákonem
předpokládaným způsobem popřít; podmínka stanovená v § 45 odst. 2 zákona č.
328/1991 Sb., vyjádřená slovy „ … kterou úpadce výslovně nepopřel …,“ zůstala
tudíž nenaplněna. Nedostatek aktivní legitimace oprávněné spatřuje v tom, že jí
postoupení pohledávky „nikdy nebylo doloženo ani oznámeno.“ Z uvedených důvodů
navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a
navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 ve spojení
s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb.
přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam; otázku, za jakých předpokladů je seznam přihlášených pohledávek
exekučním titulem, Nejvyšší soud dosud neřešil (otázka procesního nástupnictví
oprávněné ve smyslu § 36 odst. 3, 4 zákona č. 120/2001 Sb. již znaky ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. nesplňuje, neboť odvolací soud ji
vyřešil standardně).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze
dne 6. 4. 1999, sp. zn. 20 K 29/96, byl na majetek povinné prohlášen konkurs; k
odvolání úpadkyně odvolací soud – po přezkumném jednání dne 15. 7. 1999, při
němž byla do seznamu přihlášek zapsána i vymáhaná pohledávka – uvedené usnesení
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. g/ zákona č. 120/2001 Sb. jsou exekučním
titulem jiná – než pod písmeny a/ až f/ cit. ustanovení uvedená – vykonatelná
rozhodnutí, schválené smíry a listiny.
Pro posouzení, zda seznam přihlášených pohledávek má (jako „jiná listina“ ve
smyslu shora citovaného ustanovení) povahu exekučního titulu, je – se zřetelem
k době, kdy se stal součástí zápisu o přezkumném jednání – rozhodný zákon č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění před novelou
provedenou (s účinností od 1. 5. 2000) zákonem č. 105/2000 Sb., dále jen „zákon
č. 328/1991 Sb.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn.
29 Cdo 2780/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2002
pod č. 39, dále jen „R 39/2002“).
Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. lze na základě seznamu
přihlášek pro zjištěnou pohledávku po právní moci rozvrhového usnesení vést
výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění.
K výkonu rozhodnutí (exekuci) může věřitel přistoupit až poté, co rozvrhové
usnesení nabude právní moci. Do té doby – jak bylo vysvětleno v odůvodnění
judikátu R 39/2002 – není s konečnou platností stanoveno, zda a v jakém rozsahu
zjištěné pohledávky následkem uspokojení (splnění) v konkursu zaniknou. Jakmile
se rozvrhové usnesení stane pravomocným (a po jeho splnění nastanou podmínky
pro zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb.), je
zřejmé, která ze zjištěných pohledávek a v jakém rozsahu zůstala v konkursu
neuspokojena; až v této době mohou věřitelé pro vymožení svých pohledávek,
které nebyly uspokojeny v konkursu, vést výkon rozhodnutí na majetek (nároky)
dlužníka, který nebyl v konkursu zpeněžen nebo který dlužník získal po zrušení
konkursu.
Názor, podle něhož je seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem
„bez ohledu na to, zda konkurs byl již pravomocně nařízen či nikoli,“ správný
není. Rozhodnutím, kterým bylo usnesení o prohlášení konkursu na majetek
povinné zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, má za následek zrušení konkursu
(§ 44a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.). Protože se tak stalo před vydáním
rozvrhového usnesení (§ 30 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.), není splněn
předpoklad pro to, aby seznam přihlášených pohledávek upravený na přezkumném
jednání (§ 21 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb.) byl exekučním titulem.
Vycházel-li odvolací soud z názoru opačného, je právní posouzení věci –
a v důsledku toho i usnesení – nesprávné; Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí
zrušil a jelikož kasační důvody se vztahují i na usnesení soudu
prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d
odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu