20 Cdo 1764/2023-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Chytrý nájem s. r. o., se sídlem v Chotíkově, Chotíkov 479, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady 5. května 296/36, proti povinnému M. V., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, pro 590 342 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 EXE 1079/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021, č. j. 9 Co 834/2020-132, takto:
I. Návrh povinného na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021, č. j. 9 Co 834/2020-132, se zamítá. II. Právní moc usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021, č. j. 9 Co 834/2020-132, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání povinného proti tomuto usnesení.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, ve kterém současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného usnesení. Soudní exekutor totiž exekučním příkazem postihl nemovité věci, které jsou ve vlastnictví povinného. Pokud by došlo k prodeji pozemku v dražbě, vznikla by povinnému újma významně převyšující újmu hrozící oprávněnému. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Výrok rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce se nevykonává (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto Nejvyšší soud návrh povinného na odklad vykonatelnosti zamítl. Protože však v dané věci jsou splněny předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž by tím předjímal výsledek dovolacího řízení, odložil právní moc usnesení odvolacího soudu do okamžiku pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o povinným podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu
4. Odvolací soud měl za prokázané, že k poskytnutí finančních prostředků povinnému ze strany oprávněné dle jimi uzavřené smlouvy o půjčce fakticky došlo, částka odpovídající sjednané půjčce ve výši 170 000 Kč byla oprávněnou v souladu se smlouvou o půjčce převedena na účet společnosti Ekonomické stavby s. r. o., proto nemohlo jít o povinným namítané disimulované jednání. Společnost Ekonomické stavby s. r. o., se pak ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo č. 578/15, smlouvě o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvě příkazní přímo zavázala nejen uzavřít budoucí smlouvu o dílo, ale i provést pro povinného konkrétně sjednanou činnost jako protiplnění vůči úhradě ceny díla, která měla být zčásti uhrazena zálohou krytou z bezúročné půjčky poskytnuté oprávněnou.
Námitky povinného o tom, že oprávněná a její „sesterská“ společnost povinnému žádné plnění neposkytovaly a ani se nezavázaly poskytnout, jsou tak zcela v rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými už okresním soudem. Z toho tedy plyne, že odvolací námitku povinného, podle níž účelem jednání oprávněné a její „sesterské“ společnosti nemohl být postup k realizaci díla, ale pouze vytvoření vymáhané pohledávky, lze bez dalšího považovat pouze za neprokázanou spekulaci. Sám povinný přitom připustil, že nejméně jedním z hlavních důvodů toho, že nedošlo k naplnění obsahu právního vztahu sjednaného ve smlouvách mezi ním a společností Ekonomické stavby s.
r. o. byla skutečnost, že povinnému nebyl ze strany třetího subjektu (odlišného od účastníků zmíněných smluv) poskytnut hypoteční úvěr na financování dohodnutého díla z důvodů jeho finančních poměrů. Nelze přisvědčit námitkám povinného, že bylo povinností oprávněné vyžádat si podklady ke zprostředkování hypotečního úvěru povinnému před podpisem smlouvy o půjčce. Odvolací soud dále dovodil, že nemůže být dán prostor k přezkoumávání dalších povinným tvrzených okolností týkajících se nikoli samotného (směnečného) právního vztahu účastníků řízení, nýbrž i dalších vztahů založených spotřebitelskými smlouvami uzavřenými mezi povinným a oprávněnou, respektive s ní personálně propojenou společností Ekonomické stavby s.
r. o.
5. V dovolání povinný namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při řešení těchto otázek:
1) zda je na místě posuzovat směnečný závazek jako abstraktní a samostatný v případě, je-li dána zřejmá provázanost zajišťovací směnky a mimosměnečných vztahů,
2) zda pasivita povinného v nalézacím řízení, z nějž vzešel vykonávaný exekuční titul, brání zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též „o. s. ř.“, z důvodů, které povinný mohl (a měl) uplatnit již v nalézacím řízení, 3) zda ve smyslu nálezu II. ÚS 3194/18 lze zastavit exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také z jiného důvodu, nežli je pouze vymáhání úroku z prodlení v neústavní výši,
4) zda ve smyslu nálezu II. ÚS 3194/18 lze zastavit exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také z důvodů, které by bylo lze ve směnečném řízení uplatnit jako tzv. kauzální námitky, 5) zda je oprávněnou poskytnutou půjčku možno považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), nemá-li taková půjčka zjevně jiný ekonomický smysl než právě uplatnění sankcí spojených s neplněním řádně a včas, pokud již při poskytnutí takové půjčky muselo být zjevné, že k řádnému a včasnému vrácení nemůže dojít.
K tomuto uvádí, že praktikami oprávněné se již zabýval v rámci směnečného námitkového řízení Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2019, sp zn. 29 Cdo 688/2012 a Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11. V předmětné věci je potřeba posuzovat nikoliv pouze směnku, nýbrž celý kontext kontraktace komplexu uzavřených smluv z hlediska ochrany spotřebitele. Také odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014, v němž soud uzavřel, že u mimosměnečného ujednání spotřebitelské povahy přísluší kauzální námitky spotřebiteli i v případech, kdy by jinak dle zákona směnečného a šekového byly vyloučeny.
Také nečinnost povinného v nalézacím řízení je z hlediska podmínek přípustnosti věcného přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení zcela irelevantní (k tomuto srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Zajištění směnkou ve spotřebitelských vztazích zakládá významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dle dovolatele Ústavní soud neomezuje důvod pro zastavení exekuce v rozporu s dobrými mravy pouze na výši úroků, nýbrž se jedná o obecný závěr zahrnující různé situace (tedy i protiprávnost celé požadované pohledávky).
K otázce posouzení směnkou zajištěné smlouvy o půjčce jako spotřebitelského úvěru povinný zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, č. j. 33 Cdo 2279/2018, kde soud došel k závěru, že nelze dovodit úplatnost poskytnutého plnění pouze z důvodu sjednání sankce za včasné nezaplacení. Nejvyšší soud zde neposuzoval právní vztah jako celek, ale pouze jeden jeho aspekt – sjednané sankce (stran naplnění čí nenaplnění otázky úplatnosti). Dovolatel je přesvědčen, že oprávněná a Ekonomické stavby s.
r. o.
realizují své podnikání k újmě spotřebitele. Účelem jejich jednání není realizace díla, ale pouze vytvoření pohledávky, jejíž pomocí by se domohly majetku povinného. Oprávněná se poskytováním formálně bezúplatné půjčky snaží obejít zákon o spotřebitelském úvěru, jelikož se tak vyhýbá posouzení úvěruschopnosti a zákonnému zákazu zajištění spotřebitelského úvěru směnkou. Soudy poskytnutím ochrany zjevnému zneužití práva oprávněnou zároveň odepřely povinnému ochranu jeho ústavně zaručených práv, zejména práva vlastnit majetek, a tím porušily právo povinného na spravedlivý proces. Na základě výše uvedeného povinný navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se předmětná exekuce zastavuje, eventuálně aby zrušil usnesení okresního a odvolacího soud a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
6. K dovolání povinného se vyjádřila oprávněná. Zastává názor, že možnost věcného přezkumu exekučního titulu, který je závazným rozhodnutím, lze považovat za ojedinělou výjimku, aplikovatelnou pouze ve zcela výjimečných případech v zájmu odstranění zjevné nespravedlnosti, kterou soud v souzené věci neshledal (k tomuto odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2027/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1833/2002). Již uplatněné námitky nelze doplňovat po uplynutí lhůty k uplatnění námitek (k tomuto uvádí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012 a další). Vydáním směnečného platebního rozkazu je řízení striktně zkoncentrováno. Dále oprávněná odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 724/04, ze kterého vyplývá, že nelze přihlédnout k dodatečně namítané absolutní neplatnosti směnky a to ani z úřední povinnosti, jelikož takový postup by byl v rozporu se základními principy směnečného řízení a znamenal by porušení zásady rei iudicatae, a tedy i neústavnost. Oprávněná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání povinného jako zjevně bezdůvodné odmítl, případně jej zamítl, dále pak aby oprávněné přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání povinného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil otázku možnosti přezkumu směnečného platebního rozkazu ve vztahu ke smlouvě o půjčce uzavřené za okolností daných v tomto případě.
8. Dovolatel pojí v prvé řadě otázku přípustnosti dovolání s posouzením zjevné nespravedlnosti výkonu exekučního titulu ve smyslu posouzení provázanosti zajišťovací směnky a mimosměnečných vztahů, tedy ve své podstatě zpochybňuje věcnou správnost exekvovaného směnečného platebního rozkazu. K otázce věcného přezkumu exekučního titulu je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že věcná správnost exekučního titulu již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána (z mnoha rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014). Exekuční řízení je (totiž) ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV.
ÚS 2735/11, bod 14, 15, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 520/2022). Jestliže je ve světle shora citovaných judikatorních závěrů nezbytné respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením, pak prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří pouze tehdy, je-li „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
9. Nejvyšší soud rovněž připustil, že možnost uplatnění kauzálních námitek až ve vykonávacím řízení je zcela výjimečná, když skrze směnku a její uplatnění v nalézacím řízení došlo ke spáchání trestného činu nebo k realizace výtěžku z předchozí trestné činnosti (např. vydírání, fyzické násilí při podpisu směnky, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3406/2019, ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3051/2021).
10. K možnosti přezkumu exekučního soudu se vyjádřil i Ústavní soud, na jehož nálezy podrobně odkázal odvolací soud (body 13 až 15 odůvodnění rozhodnutí). Dovolací soud jen připomíná, že v nálezu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl . ÚS 9/15, Ústavní soud připustil, že i v řízení exekučním je za určitých podmínek možné uplatnit námitky vůči nalézacímu řízení a jeho výsledku. Protiústavnost exekučního titulu může za těchto podmínek hodnotit i exekuční soud a vyvodit z toho patřičné důsledky (bod 26). Rovněž Soudní dvůr Evropské unie připouští přezkum exekučního titulu (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 2009, ve věci C-40/08, Asturcom Telecomunicaciones).
11. Byť judikatura Ústavního soudu přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence může odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nic to nemění na skutečnosti, že nadále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu.
12. Dovolatelem uváděné údajné a specifické okolnosti případu (s výjimkou povahy smlouvy o půjčce) s ohledem na zmíněnou judikaturu nevedly ani dovolací soud zatím k úsudku, že jsou natolik výjimečné, aby odůvodnily závěr o nutnosti zastavit exekuci pro zásadní vadu exekučního titulu s tím, že přiznané plnění je v rozporu s principy právního státu a představuje zneužití práva.
13. Samotná skutečnost, že se Nejvyšší soud včetně Ústavního soudu zabýval praktikami oprávněné, resp. Davida Mencla (jednatele oprávněné) onu výjimečnost nezakládá. To, že žalobce je v nalézacím řízení úspěšný, automaticky neznamená, že jeho námitky jsou natolik argumentačně silné, aby založily výjimečnost přezkumu exekučního titulu.
14. Pokud jde ovšem o poslední námitku týkající se povahy půjčky, Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I ÚS 2337/21 (tedy až poté, co ve věci rozhodl odvolací soud), došel v obdobné věci k závěru, že za situace, kdy je více než zřejmé, že se skutečností, že se stěžovatelé dostanou do prodlení a dojde k "aktivaci" ujednání o "smluvní pokutě", muselo být vedlejší účastnicí při nastavování smluvních podmínek počítáno (jako je tomu v daném případě, kdy společnosti Ekonomické stavby s. r.
o., potažmo oprávněné, muselo být od počátku zřejmé, že jistinu povinný včas neuhradí), na předmětné ujednání je tak vzhledem ke skutkovým okolnostem třeba hledět jako na skrytý úrok, tedy úplatu, kterou za poskytnutí půjčky věřitel nad rámec jistiny od dlužníků obdrží, nikoli jako na smluvní pokutu (bod 24). K těmto skutkovým okolnostem však odvolací soud (ani soud prvního stupně) v nyní posuzované věci nepřihlédl (ani nemohl přihlédnout), neboť vycházel z dosud ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
15. Proto i v daném případě při výkladu smlouvy o půjčce a za účelem posouzení, zda se jedná o smlouvu úplatnou či bezúplatnou a zda na ni tudíž dopadají ochranná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (včetně ustanovení § 18 odst. 1/ o zákazu použití směnky k zajištění nebo splacení spotřebitelského úvěru) či nikoli, není dostačující omezit se na konstatování, že závěr o tom, zda byla či nebyla uzavřena dohoda o jakékoli finanční protihodnotě za poskytnutí plnění ve smlouvě o poskytnutí finančních prostředků, lze přijmout pouze na základě posouzení obsahu smlouvy o půjčce. Je potřeba se komplexně zabývat veškerými relevantními skutečnostmi (včetně mimosměnečných právních vztahů) za použití teleologické výkladu, k němuž soudy v nynější věci nepřikročily, když vycházely pouze z doslovného znění předmětné smlouvy (bod 25 nálezu, srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3839/2020).
16. Jelikož odvolací soud nepostupoval při výkladu smlouvy o půjčce způsobem, který popsal Ústavní soud ve shora označeném nálezu (s nímž se následně ztotožnil též Nejvyšší soud), nemohou (bez dalšího) obstát ani jeho závěry o tom, že exekučním titulem vymáhaný závazek není zjevně nespravedlivý či nepředstavuje zneužití práva.
17. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí okresního soudu, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle ustanovení § 243e odst. 1, 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
18. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).
19. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu