2 3
20 Cdo 1770/2022-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené Mgr. Romanem Vojtou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Na Krupičárně č. 1672/5, proti povinné D. K., narozené dne XY, bytem v XY, pro 190 938 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, pod sp. zn. 127 EXE 1040/2020, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2021, č. j. 9 Co 13/2021-138, takto:
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2022, č. j. 20 Cdo 1770/2022-220, se výrok rozhodnutí opravuje tak, že správně zní: „ Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2021, č. j. 9 Co 13/2021-138, se ve výroku II. ruší, a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.“
Dále se opravuje odůvodnění téhož usnesení Nejvyššího soudu v odstavci třetím, na straně čtyři tak, že poslední věta správně zní: „Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.“.
Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Vzhledem k tomu, že ve výroku usnesení a v odstavci třetím, na straně čtyři odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2022, č. j. 20 Cdo 1770/2022-220, došlo k písařské chybě v označení rozsahu zrušení dovolatelkou napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud tímto rozhodnutím své citované usnesení opravil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu
Podle oprávněné
se nalézací řízení věcně netýkalo správy dědictví a povinná zde sice sama sebe označovala jako správkyni dědictví po zesnulém L. K., ale (jak vyplývá i z odůvodnění exekučního titulu) povinná z titulu správkyně dědictví nebyla aktivně legitimována vést uvedený spor, jehož předmětem byla výhradně tvrzená nekalá soutěž, neboť i přesto, že se stala správkyní dědictví týkající se části majetku akciové společnosti X..C., kterou měl v uvedené společnosti zůstavitel L. K., nevstoupila do jeho práv a povinností předsedy představenstva a za společnost X..C.
tedy jednat nemohla. Oprávněný v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 1246/2008, podle kterého je správce dědictví oprávněn činit pouze úkony, které nepřesahují rámec obvyklého hospodaření, a jenž směřují k uchování zůstavitelova majetku pro dědice, jinak jsou jeho právní úkony neplatné. Z výše uvedené podle oprávněné vyplývá, že povinná ve skutečnosti v nalézacím řízení jako správkyně dědictví nevystupovala a ani vystupovat nemohla, a proto je vedení exekuce proti ní a jejímu majetku po právu.
Odvolací soud měl podle oprávněné přihlédnout i ke skutečnosti, že povinná je nejen správkyní dědictví po zesnulém L. K., ale podle dostupných informací i jeho jediným dědicem, a vzhledem k tomu, že mezi nabytím dědictví a jeho potvrzením jsou z právních úkonů týkajících se dědictví vůči jiným osobám povinni i oprávněni přímo všichni dědici zůstavitele společně a nerozdílně, povinnost uhradit náklady nalézacího řízení by tak jako tak tížila povinnou jakožto jedinou dědičku. Povinná je proto v exekučním řízení v každém případě věcně legitimována a to buď jako fyzická osoba, vůči které povinnost podle exekučního titulu směřuje anebo jako jediný dědic po zesnulém L.
K. Podle oprávněné proto nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a navrhla, aby dovolací soud změnil výrok II. napadeného rozhodnutí tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.
s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky účastenství správkyně dědictví v občanském soudním řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud již ve své ustálené rozhodovací praxi uvedl, že výkon funkce správce dědictví sice vyžaduje "aktivní postoj k majetku zůstavitele", avšak směřující jen k tomu, aby byl majetek patřící do dědictví řádně zabezpečen, zejména proti poškození nebo ztrátě. Nakládání se zůstavitelovým majetkem nebo jiná opatření, která přesahují rámec obvyklého hospodaření, zjevně nepředstavují úkony, které by byly nezbytné k uchování majetku náležejícího do dědictví; k takovým úkonům správce dědictví není oprávněn, i kdyby k nim měl svolení soudu.
Právní úkony učiněné správcem dědictví během řízení o dědictví, kterými by s majetkem náležejícím do dědictví nakládal nebo kterými by s ním činil jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření, jsou pro rozpor se zákonem neplatné (viz např. rozsudek ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 1246/2008, nebo usnesení ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 865/2009). Nejvyšší soud dále opakovaně uvedl, že označení funkce „správce dědictví“ není součástí označení účastníka řízení, byla-li správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, označuje se – je-li účastníkem řízení – stejně, jak se označují fyzické osoby (viz např. usnesení ze dne 7.
srpna 2017, sp. zn. 21 Cdo 692/2017, ze dne 27. ledna 2021, sp. zn. 27 Cdo 654/2020, nebo ze dne 23. února 2021, sp. zn. 26 Cdo 1764/2020). Správce dědictví se může stát účastníkem občanského soudního řízení toliko ve vztahu k majetku zůstavitele, a to pokud byl majetek zůstavitele předmětem sporu (viz např. usnesení ze dne 13. června 2019, sp. zn. 20 Cdo 2356/2018). Z výše uvedeného zřejmě vyplývá, že označení účastníka v nalézacím řízení coby správce dědictví je irelevantní, není-li předmětem sporu majetek zůstavitele.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud se nezabýval tím, zda předmětem sporu v nalézacím řízení byl majetek zůstavitele, a zda vyvolání uvedeného sporu směřovalo toliko k uchování zůstavitelova majetku a nepřesahovalo rámec obvyklého hospodaření, není v projednávané věci možné učinit závěr, zda povinná v nalézacím řízení fakticky vystupovala jako správkyně dědictví (na jejíž osobní majetek by v projednávané věci nebylo možné vést exekuci) nebo jako fyzická osoba (jejíž osobní majetek by bylo možné v projednávané exekuci postihnout), případně jako fyzická osoba, jejíž osobní majetek by bylo možné v projednávané exekuci postihnout, neboť je „přímou“ dědičkou, která nabytí dědictví neodmítla, což z dosavadního průběhu řízení nevyplývá, a proto i když se označuje za správkyni dědictví, ve svém důsledku majetek po zemřelém nabývá,
je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. ex. řádu]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu