20 Cdo 1774/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného L. b. d. P. 4, zastoupeného advokátkou proti povinné J. Š., pro částku 8.266,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16663/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 21. 3. 2006, č. j. 17 Co 58/2006-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jež směřoval výlučně proti výrokům o náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení.
Povinná navrhla zamítnutí dovolání a soudní exekutorka navrhla jeho odmítnutí (resp., pouze pro případ, že by soud dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jeho zamítnutí).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení (a tedy ani o nákladech exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (kromě toho, že není měnícím ani potvrzujícím) není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že povinné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem (návrhem na zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost) nevedlo k výsledku dovolacího řízení, jímž bylo odmítnutí dovolání jako nepřípustného. Soudní exekutorce podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2007
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu