20 Cdo 1862/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové,
Ph. D. v exekuční věci oprávněné ABC Data s.r.o., se sídlem v Praze 5 -
Zličíně, Zličín Business Centre, Na Radosti 399, identifikační číslo osoby
25688987, zastoupené Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem v Praze 5,
Matoušova 515/12, proti povinnému Ing. J. P., pro 705.038,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 25 Nc 4672/2009,
o dovolání Euler Hermes Europe S.A., se sídlem v Bruselu 1000, 15 Rue Montoyer,
Belgické království, identifikační číslo osoby 25603370, zastoupené JUDr.
Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, malá Štupartská 6, proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 12. 2010, č. j. 20 Co
483/2010-49, takto:
Dovolání se zamítá.
Usnesením ze 7.12.2009, č.j. 25 Nc 4672/2009-6, pravomocným 17.8.2010, okresní
soud nařídil na majetek povinného exekuci k vymožení pohledávky v částce
705.038,- Kč s příslušenstvím.
Podáním z 20.5.2010 (čl. 45), označeným jako „návrh na provedení exekuce ve
prospěch nabyvatele části pohledávky“, doplněným dalším podáním z 30.7.2010 na
čl. 24 (v němž výslovně uvedla, že „přijímá stav řízení, jaký je v době jejího
nástupu do řízení“), navrhla společnost Euler Hermes Čescob, úvěrová
pojišťovna, a.s. (právní předchůdkyně dovolatelky /viz výpis z obchodního
rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 4908, z něhož
plyne, že tato společnost zanikla v důsledku přeshraniční fúze sloučením se
společností Euler Hermes Europe S.A. jako společností nástupnickou/) aby soudní
exekutor „ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 exekučního řádu provedl exekuci co
do částky 516.607,16 Kč s příslušenstvím“, s odůvodněním, že na ni jako na
nabyvatele části pohledávky podle § 813 odst. 1 občanského zákoníku ve znění
účinném k 23.4.2004 výplatou pojistného přešly veškeré nároky a práva s
vymáhanou pohledávkou spojené do výše poskytnutého plnění.
Usnesením z 12.8.2010, č.j. 134EX 06022/09-25, soudní exekutor, jenž podání
podle jeho obsahu posoudil jako návrh na vstup řízení na místo dosavadní
oprávněné ve smyslu § 107a o. s. ř., tento návrh pro nedostatek legitimace
zamítl s odůvodněním, že legitimována k jeho podání je pouze dosavadní
oprávněná.
Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudního exekutora potvrdil, s jeho
závěrem o nedostatku legitimace odvolatelky se ztotožnil a s její námitkou, že
mělo být aplikováno ustanovení § 256 o. s. ř. se vypořádal závěrem, že toto
ustanovení na souzenou věc nedopadá, jelikož návrh na nařízení exekuce nepodal
subjekt odlišný od toho, jemuž byla (nyní vymáhaná) pohledávka s příslušenstvím
přisouzena exekučním titulem. Odvolací soud pak doplnil, že má-li odvolatelka
zato, že na ni přešlo právo z vykonávaného rozhodnutí, nic jí nebrání podat
návrh na nařízení exekuce právě s odkazem na ustanovení § 256 o. s. ř.; při
rozhodování o takovém návrhu by pak soud posoudil, zda k přechodu práva na ni
skutečně došlo či nikoli.
V dovolání společnost Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. uplatňuje
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož naplnění spatřuje
v závěru odvolacího soudu o nedostatku její legitimace. Namítá, že k přechodu
části pohledávky z oprávněné na ni nedošlo po zahájení exekučního řízení, jak
má na mysli ustanovení § 107a o. s. ř., nýbrž již před jeho zahájením.
Odkazuje-li odvolací soud na ustanovení § 256 o. s. ř., ani z něj podle jejího
názoru nelze dovodit, že by návrh na provedení exekuce ve prospěch nabyvatele
části přisouzené pohledávky mohl podat výlučně oprávněný, a výklad odvolacího
soudu tak jde podle ní nad rámec a smysl uvedené právní normy.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež
by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány
nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán
uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3
věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o
nedostatku legitimace dovolatelky.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva,
ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Mělo-li být podání z 20.5.2010, označené jako „návrh na provedení exekuce ve
prospěch nabyvatele části pohledávky“, posouzeno jako návrh na vstup nabyvatele
práva na místo dosavadního účastníka řízení ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř.,
je závěr odvolacího soudu správný (srov. doslovné znění uvedeného ustanovení,
podle něhož „má-li žalobce za to,........., může dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na
místo dosavadního účastníka). Závěr, že k podání návrhu podle § 107a odst. 1 o.
s. ř. není legitimován nabyvatel práva, zastává též literatura ((viz Drápal,
L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 1-200za. Komentář. 1. vydání.
Praha: C.H.Beck, 2009, 7361920 s.).
Správný by ovšem závěr odvolacího soudu o nedostatku legitimace odvolatelky
(nyní dovolatelky) byl i v případě, že by její podání nemělo být posouzeno jako
návrh podle § 107a o. s. ř., nýbrž – doslova – jako návrh na „provedení exekuce
(nařízené již pro jiný subjekt, totiž oprávněnou) v její prospěch“, jelikož v
takovém případě by šlo o návrh někoho, kdo není účastníkem řízení, v němž je v
procesním postavení oprávněného společnost ABC Data, s.r.o., tedy subjekt,
který je – řečeno slovy ustanovení § 36 odst. 3 exekučního řádu – „v rozhodnutí
označený jako povinný.“ Ve prospěch posouzení podání z 20.5.2010 označeného
slovy „návrh na provedení exekuce“ jakožto návrhu podle § 107a o. s. ř. však
svědčí formulace užitá samotnou dovolatelkou (že totiž „přijímá stav řízení,
jaký je v době jejího nástupu do řízení“, což je dikce ustanovení § 36 odst. 5
exekučního řádu, jež se vztahuje právě k ustanovení § 107a o. s. ř.).
Pro doplnění je ovšem namístě zdůraznit, že „návrh na provedení exekuce“ (ve
prospěch nabyvatele pohledávky) občanský soudní řád nezná, jelikož exekuce je –
právě s výjimkou případů, na něž dopadá ustanovení § 107a o. s. ř. – prováděna
vždy ve prospěch toho, k jehož návrhu je nařízena.
Má-li dovolatelka za to, že na ni přešla část vymáhané pohledávky přisouzené
exekučním titulem, skutečně jí nic nebrání, jak správně vysvětlil odvolací
soud, v podání návrhu na nařízení exekuce v její prospěch (jako „nové“
oprávněné).
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné;
Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání,
aniž se zabýval dalšími, pro rozhodnutí dané věci irelevantními, námitkami jako
nedůvodné podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř.
zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu