Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 1862/2011

ze dne 2012-10-30
ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1862.2011.1

20 Cdo 1862/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové,

Ph. D. v exekuční věci oprávněné ABC Data s.r.o., se sídlem v Praze 5 -

Zličíně, Zličín Business Centre, Na Radosti 399, identifikační číslo osoby

25688987, zastoupené Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem v Praze 5,

Matoušova 515/12, proti povinnému Ing. J. P., pro 705.038,- Kč s

příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 25 Nc 4672/2009,

o dovolání Euler Hermes Europe S.A., se sídlem v Bruselu 1000, 15 Rue Montoyer,

Belgické království, identifikační číslo osoby 25603370, zastoupené JUDr.

Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, malá Štupartská 6, proti

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 12. 2010, č. j. 20 Co

483/2010-49, takto:

Dovolání se zamítá.

Usnesením ze 7.12.2009, č.j. 25 Nc 4672/2009-6, pravomocným 17.8.2010, okresní

soud nařídil na majetek povinného exekuci k vymožení pohledávky v částce

705.038,- Kč s příslušenstvím.

Podáním z 20.5.2010 (čl. 45), označeným jako „návrh na provedení exekuce ve

prospěch nabyvatele části pohledávky“, doplněným dalším podáním z 30.7.2010 na

čl. 24 (v němž výslovně uvedla, že „přijímá stav řízení, jaký je v době jejího

nástupu do řízení“), navrhla společnost Euler Hermes Čescob, úvěrová

pojišťovna, a.s. (právní předchůdkyně dovolatelky /viz výpis z obchodního

rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 4908, z něhož

plyne, že tato společnost zanikla v důsledku přeshraniční fúze sloučením se

společností Euler Hermes Europe S.A. jako společností nástupnickou/) aby soudní

exekutor „ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 exekučního řádu provedl exekuci co

do částky 516.607,16 Kč s příslušenstvím“, s odůvodněním, že na ni jako na

nabyvatele části pohledávky podle § 813 odst. 1 občanského zákoníku ve znění

účinném k 23.4.2004 výplatou pojistného přešly veškeré nároky a práva s

vymáhanou pohledávkou spojené do výše poskytnutého plnění.

Usnesením z 12.8.2010, č.j. 134EX 06022/09-25, soudní exekutor, jenž podání

podle jeho obsahu posoudil jako návrh na vstup řízení na místo dosavadní

oprávněné ve smyslu § 107a o. s. ř., tento návrh pro nedostatek legitimace

zamítl s odůvodněním, že legitimována k jeho podání je pouze dosavadní

oprávněná.

Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudního exekutora potvrdil, s jeho

závěrem o nedostatku legitimace odvolatelky se ztotožnil a s její námitkou, že

mělo být aplikováno ustanovení § 256 o. s. ř. se vypořádal závěrem, že toto

ustanovení na souzenou věc nedopadá, jelikož návrh na nařízení exekuce nepodal

subjekt odlišný od toho, jemuž byla (nyní vymáhaná) pohledávka s příslušenstvím

přisouzena exekučním titulem. Odvolací soud pak doplnil, že má-li odvolatelka

zato, že na ni přešlo právo z vykonávaného rozhodnutí, nic jí nebrání podat

návrh na nařízení exekuce právě s odkazem na ustanovení § 256 o. s. ř.; při

rozhodování o takovém návrhu by pak soud posoudil, zda k přechodu práva na ni

skutečně došlo či nikoli.

V dovolání společnost Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s. uplatňuje

dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož naplnění spatřuje

v závěru odvolacího soudu o nedostatku její legitimace. Namítá, že k přechodu

části pohledávky z oprávněné na ni nedošlo po zahájení exekučního řízení, jak

má na mysli ustanovení § 107a o. s. ř., nýbrž již před jeho zahájením.

Odkazuje-li odvolací soud na ustanovení § 256 o. s. ř., ani z něj podle jejího

názoru nelze dovodit, že by návrh na provedení exekuce ve prospěch nabyvatele

části přisouzené pohledávky mohl podat výlučně oprávněný, a výklad odvolacího

soudu tak jde podle ní nad rámec a smysl uvedené právní normy.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.

Dovolání, přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež

by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s.

ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z

úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány

nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán

uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3

věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o

nedostatku legitimace dovolatelky.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,

jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva,

ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na

zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,

nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Mělo-li být podání z 20.5.2010, označené jako „návrh na provedení exekuce ve

prospěch nabyvatele části pohledávky“, posouzeno jako návrh na vstup nabyvatele

práva na místo dosavadního účastníka řízení ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř.,

je závěr odvolacího soudu správný (srov. doslovné znění uvedeného ustanovení,

podle něhož „má-li žalobce za to,........., může dříve, než soud o věci

rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na

místo dosavadního účastníka). Závěr, že k podání návrhu podle § 107a odst. 1 o.

s. ř. není legitimován nabyvatel práva, zastává též literatura ((viz Drápal,

L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., § 1-200za. Komentář. 1. vydání.

Praha: C.H.Beck, 2009, 7361920 s.).

Správný by ovšem závěr odvolacího soudu o nedostatku legitimace odvolatelky

(nyní dovolatelky) byl i v případě, že by její podání nemělo být posouzeno jako

návrh podle § 107a o. s. ř., nýbrž – doslova – jako návrh na „provedení exekuce

(nařízené již pro jiný subjekt, totiž oprávněnou) v její prospěch“, jelikož v

takovém případě by šlo o návrh někoho, kdo není účastníkem řízení, v němž je v

procesním postavení oprávněného společnost ABC Data, s.r.o., tedy subjekt,

který je – řečeno slovy ustanovení § 36 odst. 3 exekučního řádu – „v rozhodnutí

označený jako povinný.“ Ve prospěch posouzení podání z 20.5.2010 označeného

slovy „návrh na provedení exekuce“ jakožto návrhu podle § 107a o. s. ř. však

svědčí formulace užitá samotnou dovolatelkou (že totiž „přijímá stav řízení,

jaký je v době jejího nástupu do řízení“, což je dikce ustanovení § 36 odst. 5

exekučního řádu, jež se vztahuje právě k ustanovení § 107a o. s. ř.).

Pro doplnění je ovšem namístě zdůraznit, že „návrh na provedení exekuce“ (ve

prospěch nabyvatele pohledávky) občanský soudní řád nezná, jelikož exekuce je –

právě s výjimkou případů, na něž dopadá ustanovení § 107a o. s. ř. – prováděna

vždy ve prospěch toho, k jehož návrhu je nařízena.

Má-li dovolatelka za to, že na ni přešla část vymáhané pohledávky přisouzené

exekučním titulem, skutečně jí nic nebrání, jak správně vysvětlil odvolací

soud, v podání návrhu na nařízení exekuce v její prospěch (jako „nové“

oprávněné).

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné;

Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání,

aniž se zabýval dalšími, pro rozhodnutí dané věci irelevantními, námitkami jako

nedůvodné podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř.

zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2012

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu