20 Cdo 1939/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. e., a.s., proti povinné M. T., pro 16.147,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. E 1074/99, o „odvolání“ povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.2.2002, č.j. 47 Co 522/2001-23, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Povinná napadla usnesení odvolacího soudu podáním, označeným jako „odvolání“; se zřetelem k jeho obsahu a vzhledem k tomu, že je adresovala Nejvyššímu soudu, bylo s ním naloženo jako s dovoláním (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).
Toto podání vzala povinná dříve, než o něm bylo rozhodnuto, zpět.
Podle ustanovení § 243b odst. 4, věty druhé, o.s.ř., ve znění účinném do 1.1.2001, platí, že vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud proto tak rozhodl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu