20 Cdo 1944/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné zdravotní pojišťovny ČR, zastoupené advokátem, proti povinné E. T., pro 23 098,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 3360/2004, o dovoláních oprávněné proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, a ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, a ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 27. 12. 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, krajský soud změnil usnesení ze dne 3. 9. 2004, č. j. Nc 3360/2004-5, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle § 40 odst. 1 písm. f/ ani písm. g/ exekučního řádu – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle § 40 odst. 1 písm. f/ zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“), odvolací soud dovodil z toho, že rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) zákony č. 582/1991, č. 54/1956, č. 155/1955, č. 100/1988, č. 589/1992 a č. 117/1995 Sb. Názor, že nejde ani o titul podle § 40 odst. 1 písm. g/ ; pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení § 53 zákona č. 48/1997 Sb. „v platném znění“ (tedy ve znění novely č. 438/2004 Sb.) v poznámkách pod čarou na správní (pozn. 47) a občanský soudní (pozn. 47a) řád, lze platební výměry vykonat jedině správním a soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb. Jiný závěr podle odvolacího soudu nelze dovodit ani z dřívějšího znění ustanovení § 53 zákona č. 48/1997 Sb. (před novelou provedenou zák. č. 438/2004 Sb.), podle kterého byla rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1990 Sb. způsobilými exekučními tituly podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením ze dne 27. prosince 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22 odvolací soud také rozhodl výroky pod body II. a III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady, jejichž výše a lhůta k plnění budou stanoveny samostatným usnesením. Dalším usnesením ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, pak odvolací soud stanovil výši náhrady nákladů exekuce 3.825,50Kč a lhůtu jejich splatnosti.
Obě rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná včas podaným
dovoláním. V něm oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř./), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 písm. e/, g/ ex.ř. I kdyby tyto výměry nebyly titulem podle § 40 odst. 1 písm. e/, musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g/ tohoto ustanovení ex.ř; v tomto případě by pak bylo ustanovení § 53 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb. včetně jeho poznámky č. 47a, odkazující na občanský soudní řád, nutno vykládat za použití § 130 ex.ř.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. není exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e/ ani g/ ex.ř., a že tedy z tohoto důvodu nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.
Odvolací soud – bez bližšího odůvodnění- zastává názor, že tituly vyplývající z rozhodování ve věcech zdravotního pojištění nelze zařadit mezi tituly podle § 40 odst. 1 písm. e/ ex.ř (tj. mezi vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány). To patrně dovozuje z toho, že platební výměry zdravotních pojišťoven vydané ve věcech zdravotního pojištění nejsou akty orgánu státní správy. I kdyby byl přijat názor odvolacího soudu, nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g/ ustanovení § 40 odst. 1 ex.ř. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).
Předmětné platební výměry byly vydány dne 18. 10. 1999 (platební výměr č. 2149000133 a platební výměr č. 424900134) a dne 26. 9. 2003 (platební výměr č. 214301246). V té době byl způsob výkonu platebních výměrů vydávaných ve věcech zdravotního pojištění upraven větou druhou ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění do 31. 7. 2004, podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je občanský soudní řád, a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by občanský soudní řád měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g/ § 40 odst. 1 stejného pojmu jako občanský soudní řád (tehdy) pod písmenem h/ ustanovení § 274, je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu § 53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb. byl vedle občanského soudního pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení § 130 ex.ř., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle zákona č. 120/2001 Sb. nesprávný i pro případ aplikace ustanovení § 53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 438/2004 Sb., jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu /viz novelou uvedená poznámka 47a/).
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že, návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., byl tudíž uplatněn právem.
Další usnesení ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, jímž odvolací soud doplnil výrok o výši a splatnosti nákladů exekuce, je doplňujícím usnesením ve smyslu § 166 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. k dřívějšímu usnesení ze dne 27. prosince 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22. I když proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech exekuce není přípustné dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1168/2005), propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné přezkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok , jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 o. s. ř. (srov. R 27/99).
Protože usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 12. 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, spočívá na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 242 odst. 2 písm. b) o.s.ř. zrušil i další usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, obsahující závislý výrok.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. dubna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu