20 Cdo 195/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České
republiky - Okresního úřadu v Novém Jičíně se sídlem v Novém Jičíně, Divadelní
3, proti povinnému E. Ch., za účasti manželky povinného J. Ch., prodejem
movitých věcí, pro částku 12.176,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně
pod sp. zn. 50 E 168/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soud
v Ostravě ze dne 31.7.2000, č.j. 11 Co 615/2000-20, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud k odvolání povinného a jeho manželky usnesení soudu
prvního stupně „změnil“ tak, že vyhověl návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, a
k vydobytí částky 12.176,60 Kč s příslušenstvím nařídil výkon rozhodnutí
prodejem movitých věcí povinného.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu podáním adresovaným Vrchnímu
soudu v Olomouci a označeným jako „stížnost proti usnesení“.
Soud prvního stupně pro případ, že tímto podáním mínil dovolání,
povinného usnesením doručeným dne 15.11.2000 poučil o náležitostech dovolání a
o povinném zastoupení v dovolacím řízení, a vyzval jej, aby ve lhůtě patnácti
dnů ve smyslu poskytnutého poučení své podání doplnil; zároveň upozornil, že
nevyhoví-li tomuto požadavku, bude řízení zastaveno.
Z následných úkonů povinného vyplývá pouze, že podání namířené proti
rozhodnutí odvolacího soudu pojímá jakožto dovolání, a že jím vyjadřuje
nesouhlas s rozhodnutím, jež má být vykonáno.
Podle bodu 17. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“).
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout dovoláním, je-li
zákonem připuštěno (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodnutí o
něm je Nejvyšší soud (§ 10a o.s.ř.).
Podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen
advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec
(člen), který za něj jedná. Zvolí-li si advokáta až poté, co sám podal
dovolání, je ke splnění podmínky povinného zastoupení nezbytné, aby zmocněnec
(advokát) jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil
soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek nuceného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného
ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka
řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle § 243c, § 104 odst. 2
o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej
odstranit, řízení zastaví.
Z podání dovolatele jeho zastoupení advokátem nevyplývá a jiné listiny,
způsobilé toto zastoupení (příp. dosažení právnického vzdělání) prokázat, ani
poté předloženy nebyly.
Jestliže tedy splnění podmínky řízení podle § 241 odst. 1, 2 o.s.ř.
dovolatel - navzdory příslušnému opatření soudu prvního stupně - ani dodatečně
nedoložil, nezbylo než dovolací řízení zastavit.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1
a § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř.; oprávněné, která by ve smyslu těchto
ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení
prokazatelné náklady nevznikly.
Lze dodat, že dovolání bylo mimoto podáno ve smyslu § 240 odst. 1
o.s.ř. opožděně (po uplynutí lhůty jednoho měsíce od právní moci napadeného
rozhodnutí), a je i objektivně nepřípustné, neboť usnesení odvolacího
soudu je po rozhodné (obsahové) stránce usnesením potvrzujícím (srov. § 238a
odst. 1, § 239 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu