20 Cdo 1961/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Česká Kamenice, se sídlem v České Kamenici, Náměstí Míru č. 219, identifikační číslo osoby 261220, zastoupeného Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Na Příkopech č. 1228, proti povinnému O. Č., pro 50 796 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 134 Ex 07544/17, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. ledna 2025, č. j. 12 Co 662/2024-872, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Děčíně ze dne 25. května 2017, č. j. 49 EXE 2876/2017-14 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení (výrok II a III). Postupoval přitom podle ustanovení § 55 odst. 7 a 8 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, neboť ode dne vyznačení doložky provedení exekuce (více než 7 let) nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a oprávněný neuhradil zálohu na další vedení exekuce. Zároveň neshledal, že by oprávněný byl zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce ve smyslu ustanovení § 55 odst. 9 e. ř.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. ledna 2025, č. j. 12 Co 662/2024-872, potvrdil usnesení soudního exekutora. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudního exekutora v napadeném usnesení. Uvedl, že exekuce byla nařízena na základě dvou exekučních titulů, v nichž byl povinný zavázán k úhradě nákladů nalézacího řízení o vyklizení bytu a dlužného nájemného z bytu. Část vymáhané pohledávky představovala v souladu s ustanovením § 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, náhradu ve výši ujednaného nájemného, na něž měl pronajímatel právo, jelikož nájemce byt neodevzdal v den skončení nájmu. Taková pohledávka ovšem není nárokem z bezdůvodného obohacení, v důsledku které by byl oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce (srov. § 55 odst. 9 e. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Oprávněný nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu, že není zproštěn od placení zálohy na dalším vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 e. ř., jelikož část vymáhané pohledávky je majetkovým prospěchem povinného z neoprávněného užívání bytu za prosinec 2013 (tedy před účinností o. z.) a za skutečnou spotřebu dle vyúčtování služeb za rok 2012 až 2014, nikoliv nárokem podle ustanovení § 2295 o.
z., jak jej chybně právně posoudil odvolací soud. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 55 odst. 9 e. ř. je oprávněný zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, jde-li o exekuci k vymožení pohledávky na výživné pro nezletilé dítě, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona, náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem, pohledávky z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení, pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona, nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.
Nevyplývá-li z exekučního spisu opak, má se za to, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce podle věty první není zproštěn. Podle ustanovení § 3074 odst. 1 věty první o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ze spisu se podává, že Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 9.
listopadu 2016, č. j. 15 C 401/2015-48, jenž je ve zde projednávané věci jedním z exekučních titulů, přiznal oprávněnému částku ve výši 50 796 Kč s příslušenstvím s tím, že za období od 1. prosince 2010 do 30. listopadu 2013 se jednalo o dlužné nájemné a úhrady spojené s užíváním bytu, za měsíc prosinec 2013 bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání bytu podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a od 1. ledna 2014 o náhradu ve výši ujednaného nájemného podle ustanovení § 2295 o.
z. až do doby, dokud nájemce pronajímateli byt skutečně neodevzdá. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že k aplikaci ustanovení § 55 odst. 9 e. ř. je třeba přistupovat zdrženlivě (srov. např. usnesení ze dne 25. března 2025, sp. zn. 20 Cdo 398/2025, usnesení ze dne 20. května 2025, sp. zn. 20 Cdo 911/2025). Okolnost, zda vymáhaná pohledávka představuje některou z výše vyjmenovaných výjimek, zkoumá exekutor, příp.
exekuční soud, na základě právního důvodu či podstaty takové pohledávky a obsahu exekučního titulu (srov. usnesení ze dne 9. dubna 2025, sp. zn. 20 Cdo 3252/2024). Jelikož vymáhaná pohledávka oprávněného jako celek se bezesporu svou podstatou zakládá na právním titulu uzavřené nájemní smlouvy, nelze přistoupit na tvrzení oprávněného, že z důvodu posouzení minoritní části této pohledávky jako bezdůvodného obohacení se jedná o pohledávku bezdůvodného obohacení a oprávněný je tak zproštěn od placení zálohy na dalším vedení exekuce.
Protože odvolací soud vyložil posuzovanou právní otázku v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu a ani není dán důvod, aby byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněný nebyl v dovolacím řízení úspěšný, povinnému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.