20 Cdo 202/2024-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinnému R. Š., zastoupenému JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Blanická 174, pro 580 228,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 23 EXE 730/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2023, č. j. 25 Co 34/2023-110, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
1. Ve shora specifikované věci Okresní soud v Trutnově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 23 EXE 730/2021-85, zastavil exekuci pro pohledávku oprávněné ve výši 487 472,52 Kč (výrokem I.) a zamítl návrh povinného na zastavení exekuce „pro zbývající dluh“ ve výši 71 167,38 Kč (výrokem II.). Vyšel ze zjištění, že provedením exekuce dne 11. 6. 2021 pověřený soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek, Exekutorský úřad Praha 9, vymáhá na základě seznamu přihlášených pohledávek Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“) ze dne 13. 5. 2021, č. j. KSHK 45 INS 29774/2012-P1-6 (dále „exekuční titul“), pohledávku oprávněné ve výši 580 228,81 Kč. Oprávněnou byla do insolvenčního řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. KSHK 45 INS 29774/2012 přihlášena pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené dne 16. 7. 2007 v celkové výši 2 241 607,42 Kč, z čehož byla v rámci insolvence oprávněná uspokojena platbami ve výši 509 061,46 Kč (25. 4. 2016), 842 252,33 Kč (25. 5. 2016) a 749 921,77 Kč (18. 3. 2021), zbývalo uhradit 450 Kč na poplatcích, 667 900,20 Kč na úrocích a 833 014,13 Kč na úrocích z prodlení. Součet nadále dlužných částek (1 501 364,33 Kč) je oprávněnou exekučně vymáhán u soudu prvního stupně pod sp. zn. 26 EXE 1803/2019 proti E. D. (H.) - dále rovněž „spoludlužnice povinného“.
2. Soud prvního stupně věc posoudil mj. podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a podle § 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), s odkazem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), a po vyhodnocení provedených důkazů uzavřel, že oprávněná platbu ve výši 509 061,46 Kč z exekučního řízení vedeného proti spoludlužnici povinného započetla na jistinu jejich společného dluhu, čímž nedošlo k rozporu „s procesními předpisy“. Po odečtení uvedené částky od původně vymáhané pohledávky v předmětné exekuci zbývá vymoci dluh povinného ve výši 71 167,35 Kč a se zřetelem k dřívějšímu částečnému zastavení exekuce proti povinnému co do závazku 21 588,94 Kč „bylo nutné“ exekuci zastavit v rozsahu pohledávky 487 472,52 Kč. Navrhoval-li povinný zastavení exekuce zcela z důvodu, že oprávněná prominula dluh jeho solidární spoludlužnici, soud prvního stupně zdůraznil, že ve smyslu § 511 obč. zák. je dohoda uzavřená jen s některými ze solidárně zavázaných dlužníků účinná pouze ve vztahu k nim.
3. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. 25 Co 34/2023-110, k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. (o zamítnutí návrhu povinného) potvrdil. Vyslovil souhlas se závěry soudu prvního stupně co do dílčího zastavení exekuce v rozsahu pohledávky oprávněné ve výši 487 472,52 Kč, byla-li částka 509 061,46 Kč rovněž podle tvrzení povinného zaplacena na jistinu. Oprávněná totiž prominula dluh v rámci programu upraveného zákonem č. 286/2021 Sb. s účinností od 28. 10. 2021 (dále rovněž „milostivé léto I“) pouze spoludlužnici povinného (po splnění zákonných předpokladů se spoludlužnicí povinného uzavřela příslušnou dohodu), zatímco povinný o možnost tohoto postupu nepožádal a zákonné podmínky nesplnil, takže se na něj prominutí zbytku dluhu nevztahuje.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž předestřel následující právní otázky: A/ zda se prominutí dluhu vzniklého do 31. 12. 2013 ve vztahu k jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků a provedeného po 1. 1. 2014 v rámci programu „milostivé léto I“ posuzuje podle obč. zák.; tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem „přímo řešena“; B/ zda je třeba účinky prominutí dluhu jakožto jednostranného projevu vůle věřitele posuzovat podle § 1995 o. z. (s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 o. z.); v kladném případě by se totiž odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2020, sp. zn. 32 Cdo 758/2020 (uveřejněného pod číslem 70/2021 Sb. rozh. obč. - dále „R 70/2021“); C/ zda má prominutí dluhu ve prospěch jednoho ze solidárních dlužníků účinky vůči druhému spoludlužníku (zde povinnému); tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem „přímo řešena“, a D/ zda je souhlas věřitele s částečným zastavením exekuce „ohledně konkrétně specifikované části“ (zde příslušenstvím jistiny) „závazný i v následném řízení před soudem o zastavení exekuce pro částku, do které soudní exekutor zastavení exekuce nevyhověl“; tato otázka nebyla dovolacím soudem „přímo řešena“.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že v případě prominutí dluhu nejde o „dohodu s dlužníkem“, takže „vyjevená úvaha“ odvolacího soudu v napadeném usnesení není správná, nebyla-li žádná taková dohoda se solidárně zavázanou spoludlužnicí povinného uzavřena. Povinný se o prominutí dluhu vůči spoludlužnici dozvěděl, neohradil se proti němu a akceptoval jej; plnění solidární spoludlužnice je tak plněním za druhého dlužníka. Právní úprava obč. zák. bližší pravidla pro specifický zánik pohledávky prominutím dluhu (zde v rámci programu „milostivé léto I“) neupravovala, tím spíše je na věc při aplikaci § 1995 a násl. o. z. „nastolena nevyvratitelná domněnka“ vyjádřená ustanovením § 1996 odst. 1 o. z., kterou je prominutí dluhu i vůči všem spoludlužníkům, neprominul-li věřitel dluh “výslovným jednáním jen vůči jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků“, k čemuž cílené jednání věřitele v rámci obecného programu „milostivé léto I“ nesměřovalo. Oprávněná tudíž nemůže požadovat plnění prominuté vůči spoludlužnici povinného, do jehož poměrů uvedený benefit zasahuje, a není proto zavázán povinností „zaplatit sporné úroky z prodlení ve výši 71 167,38 Kč“. Z usnesení soudního exekutora ze dne 9. 11. 2021, č. j. 23 EXE 730/2021-59, lze bez pochybností dovodit, že exekuce byla zastavena pro částku 21 588,94 Kč na úrocích z prodlení, přičemž provedené právo volby o způsobu plnění nelze bez souhlasu druhé strany změnit (§ 1926 o. z.). V posuzované věci se však uvedené částečné zastavení exekuce nesprávně promítlo do úhrady jistiny.
6. K dovolání se vyjádřila oprávněná podáním ze dne 22. 12. 2023 a zdůraznila, že podle zákona i judikatury dovolacího soudu je pro volbu právního režimu rozhodující okamžik vzniku právního poměru, nikoli jeho zániku. Soud prvního stupně i odvolací soud s přihlédnutím k tomu, že vymáhaný závazek povinného vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené 16. 7. 2007, na věc správně aplikovaly ustanovení obč. zák. (respektovaly tím např. důvody R 70/2021, na které dovolatel odkazoval). V důsledku částečného odpuštění dluhu (postupem „milostivého léta I“) vůči spoludlužnici povinného byla mezi oprávněnou a spoludlužnicí uzavřena dohoda o takovém odpuštění, která je účinná pouze ve vztahu k ní (nikoli k povinnému), aniž by se cokoli změnilo na zásadách vzájemného vypořádání mezi spoludlužníky.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
8. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sb. rozh. obč., ozřejmil, že zpětná působnost (retroaktivita) o. z. vyjádřená v ustanoveních § 3028 až § 3079 spočívá na principech nepravé retroaktivity, která spočívá v kombinovaném právním režimu právního vztahu, kdy se otázky vzniku právního vztahu řídí dřívější právní normou, zatímco obsah právního vztahu se po nabytí účinnosti nové normy zcela řídí jejím režimem. V rozsudku ze dne 22. září 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020, publikovaném pod číslem 56/2020 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud k výkladu § 3028 odst. 1 a 3 o. z. upřesnil, že dosavadní právní předpisy se v případě závazku založeného smlouvou uzavřenou před 1. 1. 2014 použijí nejen pro vznik a změnu závazku, ale rovněž pro zánik původního závazku (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2023, sen. zn. 23 ICdo 60/2022).
9. Vzhledem k tomu, že prominutím dluhu závazek zaniká (viz část osmá hlava první oddíl šestý § 559 až § 587, specificky viz § 574 odst. 1 obč. zák., obdobně část čtvrtá díl sedmý oddíl druhý § 1981 a násl. o. z. a konkrétně pak § 1995 až § 1997 o. z.), přičemž v posuzované věci byl vymáhaný závazek založen smlouvou o hypotečním úvěru uzavřenou dne 16. 7. 2007, tj. před 1. 1. 2014, dopadá na účinky prominutí dluhu úprava obč. zák., jak správně dovodily soudy obou stupňů. Pro určený režim právního předpisu je nepodstatné, zda věřitel prominul dluh jednostranně či na základě dohody s dlužníkem a zda tak učinil v rámci programu tzv. milostivého léta (na žádost dlužníka) či nikoli (tj. vyšel dlužníku vstříc z vlastní iniciativy). Ohlášená právní otázka ad A) tudíž byla judikaturou dovolacího soudu řešena a soudy obou stupňů se od uvedeného řešení neodchýlily.
10. K předestřeným otázkám ad B) a C), řešením odvislým od použité právní úpravy, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. července 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003, vysvětlil, že skutečnosti, na jejichž základě dochází k zániku závazku jinak než jeho splněním, nepůsobí automaticky vůči všem solidárním dlužníkům. Výslovně mj. zmínil, že prominutí dluhu podle § 574 obč. zák. vůči jednomu ze spoludlužníků nemá vliv na povinnosti ostatních vůči věřiteli a nemění nic ani na vzájemném vypořádání mezi nimi. Neboť právním fundamentem tzv. programu milostivého léta je promíjení (části) dluhů vůči konkrétním dlužníkům, odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) se nedostal svým závěrem do rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit či rozhodovací praxi překonávat (právní podstata či účel a smysl tzv. milostivého léta takový důvod negeneruje). Z procesního hlediska současně platí, že na řešení otázek ad B) a C) prostřednictvím aplikace § 1995 o. z. napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí, což je dáno výsledkem řešení otázky ad A), současně z téhož plyne, že závěry R 70/2021 nejsou v posuzované věci relevantní (v R 70/2021 byla řešena intertemporální ustanovení o. z. ohledně hlavního závazkového vztahu a zajišťovacího závazku formou smluvního ručení), tudíž jejich prostřednictvím nelze přípustnost dovolání prosadit.
11. Otázka ad D) je formulována nepříliš zřetelně, nicméně lze vycházet z toho, že směřuje do pravomocného zastavení exekuce pro částku 21 588,94 Kč, z čehož plyne, že napadené usnesení odvolacího soudu na jejím řešení nezávisí; uvedená pohledávka již není předmětem posuzovaného řízení a soud v další exekuční fázi důvody pravomocného rozhodnutí o částečném zastavení exekuce a procesní úkony účastníků spjaté s částečným zastavením exekuce (dovolatel zmiňuje „souhlas věřitele s částečným zastavením exekuce“) nepřezkoumává. Povinný nadto námitku uplatňuje z pozice účastníka, v jehož prospěch byla exekuce částečně zastavena (srov. § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.).
12. Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání povinného ve shodě s § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu