20 Cdo 2023/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. o. s. proti
žalovaným 1) Tělovýchovné jednotě S. B. a 2) Českému
svazu tělesné výchovy se sídlem v Praze 6, Mezi stadiony 40, za účasti
vedlejšího účastníka na straně první žalované D. P., o navrácení majetkových
práv, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 7 C
274/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
23.3.2001, č.j. 10 Co 989/2000-486, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
dovolání je přípustné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (pověřeným členem s
právnickým vzděláním) dovolání, v němž namítla, že řízení bylo postiženo
vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozsudek
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní ani vedlejší účastník se k dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.”).
Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu
prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným
po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 23.3.2001)
odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo
vydáno již 31.5.2000 (což je zjevné i z toho, že dovolání připustil „ve smyslu
§ 239 odst. 1 o.s.ř.“); v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a
rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 (směřuje
totiž proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo „vydáno po řízení provedeném
podle dosavadních právních předpisů“).
Projednání a rozhodnutí dovolání podle dosavadních právních předpisů ve
smyslu citovaného bodu 17. části dvanácté, hlavy první, zákona č. 30/2000 Sb.
zahrnuje nejen (kupříkladu) posuzování podmínek řízení, přípustnosti dovolání,
náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posouzení, zda dovolání
bylo podáno včas, včetně určení počátku lhůty k jeho podání (shodný názor
vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19.4.2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001,
uveřejněném pod č. 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v
mnoha rozhodnutích dalších).
Dovolání tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce (od
právní moci rozhodnutí) stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., a naopak se neuplatní
lhůta dvou měsíců (od doručení) stanovená v § 240 odst. 1 o.s.ř., ve znění
účinném od 1.1.2001.
Ze spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni
a první žalované dne 7.6.2001, druhému žalovanému 8.6.2001 a vedlejšímu
účastníku dne 11.6.2001; téhož dne pak rozsudek nabyl i právní moci.
Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání proto byl (ve
smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř.) den 11.7.2001. Dovolání podané u soudu
prvního stupně (§ 57 odst. 3 o.s.ř.) až 6.8.2001 je tedy opožděné (po lhůtě
bylo i sepsáno).
Nejvyšší soud proto nemohl než dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218
odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 (per analogiam); žalovaným a vedlejšímu
účastníku, jež by měli na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího
řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu