20 Cdo 2069/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. r. – Ú. v. ČR, zastoupené advokátem proti povinnému J. F., zastoupenému advokátem, pro 9 375,- Kč s příslušenstvím, srážkami z příjmu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 E 328/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2006, č. j. 21 Co 358/2006-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 5. 2006, č. j. 31 E 328/2006-7, kterým okresní soud nařídil podle svého usnesení ze dne 31. 3. 2004, č. j. 14 C 93/2003-45, a podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2005, č. j. 25 Co 491/2004-65, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 9 375,- Kč (bod I.) a k uspokojení náhrady nákladů výkonu rozhodnutí v částce 1 150,- Kč (bod II.) a soudního poplatku v částce 300,- Kč (bod III.), výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Odvolací soud dospěl k závěru, že v rámci vykonávacího řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost řízení předcházejících vydání podkladových rozhodnutí. To platí i o zkoumání existence zastoupení účastníka advokátem v nalézacím řízení, určení výše jeho odměny a v závislosti na tom i o určení výše náhrady nákladů řízení v exekučním titulu. Při nařízení výkonu rozhodnutí je soud v tomto ohledu exekučním titulem vázán.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Uvedl v něm, že jím „uplatňuje právo na spravedlivé řízení před soudy“, že „nezákonnosti a průtahy soudů řeší evropský soud“ a že „vymahatelnosti práva se marně domáhá i u nejvyššího soudu“ a popsal, jaké námitky uplatňoval v souvislosti s právním zástupcem oprávněné, advokátem F. H.. V doplnění dovolání (sepsané advokátem) dále uvedl, že své dovolání opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž by však blíže specifikoval, v čem má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam a aniž by vymezil dovolací důvod. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první zákona o. s. ř., které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Protože v projednávané věci nelze ze skutečností uvedených v dovolání usoudit, zda je nějaký dovolací důvod dán, a protože marným uplynutím lhůty uvedené v § 241 b odst. 3 o. s. ř. (usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 2. 2007, č. j. 31 E 328/2006-33, kterým byl povinnému k ochraně jeho práv a zájmů ustanoven zástupcem advokát JUDr. J. V., nabylo právní moci dne 27. 2. 2007) se tak vady dovolání staly vadami neodstranitelnými, Nejvyšší soud vadné dovolání podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Pokud ostatně přípustnost dovolání může zakládat toliko ustanovení § 237 odst. l písm. c) ve spojení s § 238a odst. l písm. c), odst. 2 o. s. ř., chybí současně kritérium přezkumu (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), jež vylučuje přijetí závěru o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní; i se zřetelem k tomu je namístě dovolání odmítnout (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn procesním neúspěchem povinného v dovolacím řízení, jakož i tím, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2007
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu