20 Cdo 2116/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné V. z. p., O. p. h. m. P., proti povinnému H. P., s.r.o., zastoupenému advokátkou, pro 799.972,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 59/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2003, č.j. 22 Co 184/2003-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Shora označeným rozhodnutím odmítl městský soud podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, odvolání povinného proti usnesení, jímž soud prvního stupně na základě vykonatelných platebních výměrů oprávněné nařídil exekuci a jejím provedením pověřil exekutora JUDr. J. P., PhD. Uzavřel, že odvolání povinného neobsahovalo žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že „si není vědom“ doručení rozhodnutí o zahájení správního řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o.s.ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto, v jejich taxativním výčtech uvedeno není.
Podle ustanovení § 237 odst. l o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené navíc nemeritorní usnesení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Stanoví-li zákon, za jakých podmínek je dovolání přípustné, nemůže pak jeho přípustnost založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu