20 Cdo 2118/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupeného JUDr. Michalem Marčišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karmelitská 379/18, proti povinnému R. P., vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9EXE 2233/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. října 2012, č. j. 15 Co 783/2012-56, takto:
Dovolání se odmítá.
Povinný, ač správně poučen o jeho nepřípustnosti, napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. září 2012, č. j. 9EXE 2233/2011-37, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce, nařízené usnesením ze dne 9. ledna 2012, č. j. 9EXE 2233/2011-12.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. článek II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí případně exekuce (§ 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné jen prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o. s. ř.,u něhož institut odkladu provedení exekuce není vyjmenován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233).
Nejvyšší soud proto dovolání (aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení) podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu