20 Cdo 2122/98
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. C. a.s., proti žalovaným 1/ V. K., 2/ R. K. a 3/ J. T. o zaplacení 7.597,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 43/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.7.1998, č.j. 22 Co 572/97-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení proto, že nebyly odstraněny vady žaloby.
Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání (“dle ustanovení § 237 písm. f/ o.s.ř.”) namítá, že v řízení před soudy obou stupňů “došlo k pochybení”, které spatřuje v tom, že řízení bylo zastaveno v celém rozsahu; podle jejího názoru bylo namístě, neshledal-li soud doplňující podání ohledně příslušenství za dostatečné, zastavit řízení pouze v této části.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v § 238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (nýbrž potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/, c/, e/ a f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení podle písm. d/ je založena výlučně v případě usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, nikoli v případě, že k zastavení řízení došlo z důvodu jiného (jako je tomu v dané věci).
Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z § 239, neboť napadené usnesení není usnesením ve věci samé.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř., jenž ji spojuje s existencí kvalifikovaných vad řízení a rozhodnutí, které způsobují jejich zmatečnost. Jelikož jiné vady tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti dovolání určující, zda je řízení postiženo tou vadou, na niž dovolatel poukazoval, to jest, zda byla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem (odkaz na § 237 písm. f/ odpovídá znění občanského soudního řádu účinnému do 31.12.1985).
Odnětí možnosti jednat před soudem znamená omezení účastníka v realizaci těch procesních práv, která mu procesní předpisy přiznávají; od účinnosti zák. č. 238/1995 Sb. jde o ni již jen tehdy, jestliže se příslušný postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za “postup soudu v průběhu řízení” lze tedy považovat toliko činnost, která vydání konečného rozhodnutí předcházela, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.
Hodnotící úsudek o splnění předpokladů pro zastavení řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř., jenž se promítl přímo do rozhodnutí, za “postup v průběhu řízení” považovat zjevně nelze, pročež neplatí, že řízení posuzovanou vadou vskutku trpí, a dovolání tím není přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalovaným, kteří by měli nárok na jejich náhradu, ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2000
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová