20 Cdo 2136/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města R. proti povinnému F. K., srážkami ze mzdy, pro 1.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 493/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30.5.2003, č.j. 12 Co 267/2003-27, takto.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30.5.2003, č.j. 12 Co 267/2003-27, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného, a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl. Dospěl k závěru, že pokutové bloky nejsou rozhodnutími, která by mohla být v řízení podle § 251 a násl. o.s.ř. vykonána, poněvadž neobsahují lhůtu splatnosti pokuty ani poučení o způsobu jejího zaplacení a o následcích případného nezaplacení. Odvolací soud konstatoval, že oprávněný sice s pokutovými bloky předložil i další listiny „opatřené doložkou vykonatelnosti, na nichž je uvedeno, že pokuty jsou splatné složenkou dne 3.5.1996“, ty však postrádají potvrzení, že je povinný převzal, a „byl tak poučen ve smyslu § 85 odst. 3 zákona o přestupcích“.
Oprávněný (za nějž jedná pověřený zaměstnanec s právnickým vzděláním) ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podle jeho názoru je nesprávné posouzení podkladových rozhodnutí jako nevykonatelných, vychází-li z vadného zjištění, že povinnému se nedostalo potřebných poučení; poučení o splatnosti pokuty, způsobu zaplacení a následcích nezaplacení totiž byla uvedena na částech pokutového bloku, které byly při projednání přestupku od druhých částí odděleny a předány povinnému, což povinný potvrdil svým podpisem. Odvolacímu soudu dovolatel vytkl, že se nezabýval „strukturou (formou) pokutového formuláře ani postupem, který je nutno, s odkazem na povahu formuláře pokutového bloku, při ukládání blokových pokud dodržet“, jinak by musel dospět k závěru, že oprávněný svoji „důkazní povinnost“ za daných okolností „beze zbytku“ splnil (předložením příslušných listin).
Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Ačkoli dovolatel výslovně ohlásil pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (jehož prostřednictvím lze namítnout, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), tím, že odvolacímu soudu oponuje tvrzením, že povinnému potřebná poučení poskytnuta ve skutečnosti byla, zpochybnil v dovolání i skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel ( srov. § 241a odst. 3, event. odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Vady uvedené v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř., posuzuje dovolací soud i z úřední povinnosti; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V usnesení ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněném pod č. 4/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že uložení pokuty v blokovém řízení a vydání bloku na pokutu na místě nezaplacenou, nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, představují akty vydané příslušným správním orgánem, osobou jím pověřenou, popřípadě orgánem určeným zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“), nebo jiným orgánem, s cílem autoritativně zasáhnout do právních vztahů osoby obviněné z přestupku jako účastníka řízení o přestupku; jde tedy o správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy) mající podobu individuálního správního aktu. Současně Nejvyšší soud dovodil, jaké obsahové a formální náležitosti takové rozhodnutí vydané v blokovém řízení (blok k ukládání pokuty, blok na pokutu na místě nezaplacenou) musí splňovat, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí; nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení. Převzetí bloku pachatel přestupku potvrdí; na pokutových blocích se rovněž vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena (srov. § 85 odst. 4, větu druhou, § 85 odst. 1, 3 zákona č. 200/1990 Sb.). Uvedené závěry jsou použitelné i v projednávaném případě, byť spor o právní otázku, za jakých podmínek (co do obsahových náležitostí) je rozhodnutí vydané v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) materiálně vykonatelné, dovoláním otevřen nebyl; odvolací soud z uvedených názorů zjevně vycházel.
Dovolatel závěr (oproti odvolacímu soudu odlišný), že podkladová rozhodnutí jsou materiálně vykonatelná, dovozoval především ze skutkového tvrzení, že povinný o lhůtě splatnosti pokuty, způsobu úhrady a o následcích jejího nezaplacení písemně byl poučen tím, že převzal při projednání přestupku oddělenou část bloku, v níž tato poučení byla obsažena.
Okolnost, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud zásadně neprovádí dokazování
(§ 120 a násl. o.s.ř.), nevylučuje, že i zde může vyvstat potřeba přijmout závěr, který je svojí povahou zjištěním skutkovým; k tomu slouží zásadně (v tomto stadiu řízení o výkon rozhodnutí) specifické procesní prostředky, pro něž je příznačný zvláštní důraz na formu (srov. kupř. § 256 odst. 2, § 262 odst. 2, § 335 odst. 1, § 343 odst. 3 o.s.ř.). To ale neznamená, že v dovolacím řízení (obecně) nelze uplatnit skutkovou námitku; přiměřené užití dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (argument neúplnosti skutkových zjištění) nebo podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (argument jejich nesprávnosti) je i zde k dispozici.
Podle § 241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejde tím o jakoukoli skutkovou výhradu; v dovolacím řízení jsou významné zásadně jen námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že (naopak) pominul skutečnosti, které v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby dle § 133 až § 135 o.s.ř.
Podle § 85 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. rozhodnutí v blokovém řízení mají podobu bloků k ukládání pokut (pokutových bloků), které vydává Ministerstvo financí České republiky.
Bloky se sestávají ze dvou částí. V části A jsou uvedeny rubriky k zápisu údajů o tom, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena, část B pak obsahuje poučení o způsobu zaplacení pokuty, lhůtě splatnosti a následcích případného nezaplacení, čemuž v části A pokutového bloku odpovídá rubrika, podle které pachatel přestupku svým podpisem stvrzuje, že převzal blok a složenku na pokutu na místě nezaplacenou.
Podle § 85 odst. 3 tohoto zákona platí, že nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí.
Oprávněný v průběhu odvolacího řízení předložil originály částí A pokutových bloků, jež zůstaly k dispozici orgánu, který pokutu uložil, údaje z evidence přestupků a vzor tiskopisu bloku na pokutu na místě nezaplacenou, a doplnil je popisem (z úřední činnosti známým), jak se s bloky na pokutu v blokovém řízení nakládá.
Na těchto částech (A) bloků uplatněných proti povinnému, jež měl odvolací soud k dispozici, je uvedeno, že povinný „vlastnoručním podpisem“ potvrzuje, že „dnešního dne“ převzal blok a složenku na pokutu na místě nezaplacenou.
Z pohledu citovaného (a výše vyloženého) ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. tedy neobstojí (nemá oporu ve spisu) skutkový závěr odvolacího soudu, že na předložených listinách „chybí potvrzení o tom, že (je) povinný převzal, a tak byl poučen ve smyslu § 85 odst. 3 zákona o přestupcích“; převzetí bloku na pokutu totiž povinný stvrdil svým podpisem.
Jestliže na předpokladu opaku odvolací soud vybudoval závěr o tom, že podkladová rozhodnutí nejsou (materiálně) vykonatelná, nemůže logicky obstát ani ten; dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. byl tedy uplatněn právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu však nelze (dosud) považovat za správné i z dalšího důvodu; existenci jiných (než zmatečnostních) vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, posuzuje dovolací soud, aniž byly - prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) - v dovolání namítány (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Odvolací soud se sice právem zabýval otázkou materiální vykonatelnosti rozhodnutí, jež mělo být vykonáno (v duchu závěrů výše zmíněného judikátu R 4/2002), avšak posuzoval ji výlučně ve vztahu k tomu dokladu (o něm), který byl oprávněným s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí (resp. v průběhu řízení) předložen.
Stranou ponechal možnost, že jím nemusel být obsah vlastního (skutečně vydaného) rozhodnutí v úplnosti vystižen.
Nelze přehlédnout, že i pro výkon titulů správních platí - co do podmínek pro nařízení výkonu - požadavky vyslovené v § 261 odst. 2 o.s.ř.; podle § 274 o.s.ř. se totiž ustanovení § 251 až 271 o.s.ř. použijí (s výjimkou ustanovení § 261a odst. 2 a 3) i na výkon jiných (zde vyjmenovaných) rozhodnutí, než vydaných v občanském soudním řízení. Ustanovení § 261 odst. 2 o.s.ř. požaduje, aby oprávněný k návrhu na nařízení výkonu připojil stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti soudem, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně (není třeba jej připojit jen tehdy, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně). Ve smyslu § 275 o.s.ř. platí, že potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí ten orgán, který je vydal (odst. 1), soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat jeho správnost, a to u všech titulů (odst. 2); přichází-li v úvahu, že výkon rozhodnutí bude nutné zastavit, vyžádá si soud zpravidla vyjádření orgánu, který rozhodnutí vydal (odst. 3).
Jestliže oprávněný spolu s návrhem na nařízení výkonu titul opatřený doložkou vykonatelnosti nepředložil, soud návrh neodmítne (nejde o důsledek jeho vady podle § 43 odst. 1, 2 o.s.ř.), nýbrž - z věcných důvodů - jej zamítne; nebyla totiž splněna podmínka, kterou zákon pro nařízení výkonu rozhodnutí stanovil.
Podle § 254 odst. 3 o.s.ř. při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech (srov. též § 1, § 6 a zejména § 5 o.s.ř.).
Takovou procesní povinností je též povinnost oprávněného, již pro něho zakládají citovaná ustanovení § 261 odst. 2 a § 274 o.s.ř. Pakliže ji oprávněný nesplnil, je soud povinen mu poskytnout poučení, v čem tkví nedostatek dosavadního postupu a jak jej lze napravit, a dát mu příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně; teprve neodstraní-li jej ani poté, může soud přistoupit k tomu, že návrh na nařízení výkonu (proto) zamítne.
Soud tedy oprávněného k dodatečnému předložení titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti vždy vyzve; to platí nejen v případě, že oprávněný titul s návrhem na nařízení jeho výkonu nepředložil vůbec, nýbrž i v případě, že tak učinil vadně, protože neúplně (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).
Tím se posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí přesouvá z roviny materiální vykonatelnosti titulu (z hlediska jeho obsahových náležitostí), z níž vycházel odvolací soud, do roviny hodnocení, zda oprávněný řádně splnil svoji (procesní) povinnost ve smyslu § 261 odst. 2, § 274 o.s.ř., tj. zda k návrhu na nařízení výkonu připojil zákonu odpovídající (formálně i obsahově úplnou) listinu o rozhodnutí, které bylo vydáno, a jež mělo být vykonáno.
Nebylo-li možné vyloučit, že s návrhem na nařízení výkonu předložil oprávněný listinu, jež v úplnosti vydané rozhodnutí nepředstavovala, plyne z předchozího, že se mu mělo dostat odpovídajícího poučení, jak ji má doplnit, aby požadavkům ustanovení § 261 odst. 2 (§ 274) o.s.ř. mohl dostát dodatečně.
Jestliže tak odvolací soud neučinil, neposkytl oprávněnému poučení o jeho procesních povinnostech, ačkoli k tomu byl povinen (§ 254 odst. 3 o.s.ř.).
Z hlediska ustanovení § 261 odst. 2, § 254 odst. 3 (§ 274 o.s.ř.) je tím řízení před odvolacím soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a jež má povahu (jiné) vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř.
Dovoláním napadené rozhodnutí tudíž i z tohoto důvodu správné není (§ 243b odst. 2 o.s.ř.), pročež je Nejvyšší soud zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.)
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Byla-li opomenuta možnost (viz výše), že oprávněný splnil povinnost podle § 261 odst. 2 (§ 274) o.s.ř. neúplně, zůstala logicky nepoložena (a nezodpovězena) otázka, jaké postupy k (úplnému) splnění této povinnosti (k doložení titulu materiálně vykonatelného) měl oprávněný reálně - ve specifických poměrech rozhodování v tzv. blokovém řízení, upraveném v ustanoveních § 84 až § 86 zákona č. 200/1990 Sb. formou bloku na pokutu na místě nezaplacenou - k dispozici, jestliže podle § 85 odst. 1 tohoto předpisu k uložení pokuty použil „pokutový blok“ vydaný ministerstvem financí.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
JUDr. Vladimír K u r k a, v.r.
předseda senátu