20 Cdo 2147/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s., se sídlem v Praze
5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 000 01 350, proti povinnému M.
B., za účasti bývalé manželky povinného H. B., zastoupené Mgr. Martou
Hrubešovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Na Příkopech 1228, vydražitele
T. B., pověřené soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká
Lípa, Hrnčířská 762 a věřitelů Home Credit a. s., se sídlem v Brně, Moravské
nám. 249/8, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně,
Havlíčkova 13, Okresní správy sociálního zabezpečení Děčín, Ruská 33,
Finančního úřadu v Rumburku, Františka Nohy 2, a JUDr. Karla Urbana,
Exekutorský úřad Brno-město se sídlem v Brně, Cejl 99, pro 146 927,35 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 3337/2003, o
dovolání H. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 16. 12. 2009, č. j. 29Co 609/2009-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 23. 1. 2009, č. j. 7 Nc 3337/2003-84,
rozvrhl rozdělovanou podstatu 1 067 418,23 Kč tak, že se z ní uspokojí
přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši:
I. Pohledávka soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové na náklady exekuce
částkou 177 780,65 Kč k hotovému zaplacení.
II. Pohledávka oprávněné v částce 243 432,55 Kč k hotovému zaplacení.
III. Pohledávka Finančního úřadu v Rumburku v částce 159 643,27 Kč k
hotovému zaplacení.
IV. Pohledávka H. B. ve výši 272 700,- Kč k hotovému zaplacení.
V. Pohledávka OSSZ Děčín ve výši 28 087,- Kč k hotovému zaplacení.
VI. Pohledávka Home Credit a. s., se sídlem v Brně, v částce 66 613,50
Kč k hotovému zaplacení.
VII. Pohledávka JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno – město v
částce 15 149,- Kč k hotovému zaplacení.
VIII. Částka 104 012,26 bude vrácena povinnému M. B.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K
odvolacím námitkám povinného uvedl, že povinný nedoložil, že pohledávka H. B.má
být nižší asi o 30 000,- Kč, a dále že § 97 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o
rodině, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje započtení proti pohledávkám na
výživné, poskytované nezletilým dětem (o kterýžto případ se v souzené věci
jedná). K námitkám odvolatelky H. B. uvedl, že exekucí bylo možno postihnout
celou nemovitost, neboť v době zahájení exekučního řízení byla ve společném
jmění povinného a H. B. Touto námitkou se soud zabýval opakovaně, a to v
usnesení z 12. 8. 2005, č. j. 29Co 383/2005-32, a v usnesení z 22. 12. 2005, č.
j. 29 Co 569/2005-41. Odvolací soud nepřihlédl k tvrzení H. B., že povinný měl
údajně v roce 2003 uhradit 50 000,- Kč, a to z toho důvodu, že jmenovaná se
nezúčastnila rozvrhového jednání, ačkoliv k němu byla řádně předvolána, a
námitku ani neuplatnila a nedoložila před rozvrhovým jednáním (§ 337b odst. 3
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále
též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka H. B. v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.
s. ř.). Uvedla, že k rozvrhovému jednání okresního soudu se dostavila, že
čekala před soudní síní, až bude vyzvána ke vstupu. Poté, co zapisovatelka
vyšla a zeptala se na přítomné, dotázala se na cosi povinného, a přestože
viděla, že k ní dovolatelka přichází, doslova jí “přibouchla dveře před nosem“.
Dovolatelka proto myslela, že má počkat venku, soudní jednání nechtěla rušit
klepáním na dveře. Po nějaké době všichni vyšli ze soudní síně s tím, že
jednání je skončeno. Z důvodu pochybení zapisovatelky tak dovolatelka nemohla
uplatnit své námitky při jednání. Dále dovolatelka uvedla, že v případě
odděleného závazku jednoho z manželů „může věřitel požadovat uspokojení svého
závazku“ buď z výlučného majetku povinného manžela nebo z majetku ve společném
jmění manželů, ale jen za předpokladu, že ke vzniku závazku došlo za trvání
manželství. Proto podle jejího názoru neoprávněně přihlásili svou pohledávku
OSSZ, Home Credit, a. s. a JUDr. Karel Urban, neboť jejich pohledávky vznikly
až po rozvodu manželství. Rovněž tak má pochybnosti o oprávněnosti pohledávky
Finančního úřadu v Rumburku. Dovolatelka rovněž nepovažuje za správné, aby
zůstatek uvedený pod bodem VIII byl vrácen povinnému, neboť je třeba zohlednit
skutečnost, že během exekučního řízení došlo ze zákona k vypořádání společného
jmění manželů, a proto v době dražby již byly nemovitosti v katastru
nemovitostí vedeny v podílovém vlastnictví povinného a dovolatelky. Přitom z
výtěžku byly z větší části zaplaceny výlučné závazky povinného. Proto je
nelogické, aby na prodeji nemovitostí vydělal a dovolatelka nedostala nic
(částka 272 700,-Kč představuje dlužné výživné pro jejich nezletilé děti).
Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12.
zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl o rozvrhu, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.
přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř.
(srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Protože použití ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu),
zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České
republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11
ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.
12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst.
2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že
napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Námitkou, že dovolatelce byla odepřena účast při rozvrhovém jednání okresního
soudu, při němž proto neuplatnila své námitky, dovolatelka ve skutečnosti
nevystihuje žádný z označených dovolacích důvodů, nýbrž uplatňuje zmatečnostní
vadu řízení uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř.; tato vada řízení, i kdyby
skutečně existovala, přípustnost dovolání nezakládá a dovolací soud k ní
přihlédne (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §
242 odst. 3, větu druhou o. s. ř.), což však v projednávané věci splněno není.
Přípustnost dovolání nezaloží ani ostatní námitky, neboť k nim soud již v této
fázi nemůže přihlédnout.
Podle § 337b odst. 3 o. s. ř. každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené
pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K
námitkám osob, které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží,
ledaže by byly uplatněny a doloženy před jednáním.
Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že vyčíslené pohledávky mohou být popřeny
každým z účastníků rozvrhového jednání, tedy věřiteli, osobami oprávněnými z
věcných a nájemních práv, a povinným. Účastník rozvrhu může popřít pravost
pohledávky, její výši, zařazení do skupiny a určení pořadí, a to jak při
rozvrhovém jednání, tak před jeho zahájením, musí však vždy uvést důvody. Soud
nepřihlíží k námitkám účastníků, kteří se nedostavili k rozvrhovému jednání,
ledaže z obsahu spisu je zřejmá jejich důvodnost. Nebyla-li pohledávka popřena
nejpozději do skončení rozvrhového jednání před soudem prvního stupně, nemůže
být v dalším řízení (např. odvolacím) žádným z účastníků popřena (srov. Drápal,
L., Bureš. J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání,
Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2543).
Ze spisu se podává, že dovolatelka byla jako přihlášená věřitelka řádně
předvolána k rozvrhovému jednání okresního soudu, které se konalo 23. 1. 2009.
Jednání se však nezúčastnila a své náležitě odůvodněné námitky proti pravosti,
výši, zařazení do skupiny, případně pořadí pohledávek neuplatnila ani při
rozvrhovém jednání, ale ani před jeho zahájením (až v dovolání popírá
oprávněnost přihlášení i uhrazení pohledávek OSSZ, Home Credit, a. s., JUDr.
Karla Urbana, případně i Finančního úřadu z rozvrhované podstaty s odůvodněním,
že tyto závazky vznikly povinnému po rozvodu jejich manželství). Zcela zjevně
by neobstál ani požadavek dovolatelky, aby zbytek rozdělované podstaty byl
vydán jí, neboť takový postup by byl v rozporu se zákonem (§ 337c odst. 6 o. s.
ř.).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Žádnému z účastníků, kteří by měli na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224
odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu