Povinná však konkrétní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o
splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání
obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by
mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak
mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního
právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci
nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při
posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou
splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí,
uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní
praxe.
Jak plyne z ustanovení § 261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování
návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který
k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda
oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, a jde-li o způsob výkonu
rozhodnutí vyklizením, v daném případě bez náhrady, tento výkon nařídí a
provede způsobem předepsaným ustanoveními § 340 a 341 o.s.ř.
Jestliže pak dovolatelka namítla pochybení odvolacího soudu, jež sama (viz
třetí odstavec šesté strany dovolání na č.l. 245) kvalifikovala jako vady
řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak uplatnila (viz výše) dovolací
důvod k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
nezpůsobilý.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a aniž
se zabýval doplňujícími podáními, jež byla všechna učiněna po uplynutí
dvouměsíční dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 o.s.ř.), podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Jelikož dovolání směřovalo i proti usnesením soudu prvního stupně, muselo být
dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř.,
podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně
dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání
rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o.s.ř. odvolání,
pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční
příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního
stupně. Tím, že povinná „dovolání“ směřuje (i) proti rozhodnutí soudu prvního
stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční
příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud
řízení o „dovolání“ proti rozhodnutím soudu prvního stupně trpící touto vadou
podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též např.
usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné
v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).
Protože dovolání bylo odmítnuto (resp. řízení o něm bylo v části týkající se
rozhodnutí soudu prvního stupně zastaveno), vzniklo oprávněným podle ustanovení
§ 146 odst. 3 (resp. § 146 odst. 2 věty první), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5
věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího
řízení; ty spočívají v částce 750,- Kč, představující odměnu za zastoupení
advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 12 odst. 1 písm. a/ bod 2., § 14 odst.
1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle § 18
odst. 1 a zvýšenou o 20 % vyhlášky, a v částce 150,- Kč představující 2
paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu