Názor, který Nejvyšší soud aplikuje, koresponduje i názoru, který vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 5.12.1996, sp. zn. I. ÚS 280/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky pod č. 33 ve svazku 6, ročník 1996, díl II., na straně 607 až 609, stejně jako v usnesení ze dne 25.4.2000, sp. zn. II ÚS 107/2000.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3.2.1997, sp. zn. 20 Co 580/95, jehož argumentaci odvolací soud převzal, byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 943/97, zrušen právě s odkazem na prve uvedené usnesení Ústavního soudu.
Uvedené postačuje k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné; posouzení další otázky (odvolacím soudem určené k přezkumu a dovoláním dotčené), již - jak bylo řečeno - nemá pro výsledek sporu rozhodující význam, neboť na něm nespočívá. Jelikož dovolací důvod ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně, je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a Nejvyšší soud jej podle § 243b odst. 1 o.s.ř. zrušil; poněvadž toutéž nesprávností trpí i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i jej, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2000
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková