20 Cdo 2186/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněného Statutárního města B. – městské části B.,
zastoupeného advokátem, proti povinnému F. S., zastoupenému advokátem,
vyklizením bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1627/2002, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2003,
č.j. 20 Co 31/2003-13, takto:
Dovolání se odmítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného
proti usnesení ze dne 21. 6. 2002, č.j. 69 Nc 1627/2002-5, jímž městský soud
nařídil podle svého rozsudku ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 44 C 213/99, exekuci
vyklizením bytu a jejím provedením pověřil JUDr. L. Z., soudního exekutora.
Odvolací soud uzavřel, že odvolání neobsahovalo žádné skutečnosti rozhodné pro
nařízení exekuce; takovou skutečností přitom není sociální a finanční situace
povinného.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje (implicitně) z ustanovení § 237
odst. 1 písm. c/ a odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o.s.ř.“) – namítá povinný, že exekuční titul není pravomocný ani
vykonatelný, neboť mu nebyl nikdy doručen; o uložení jakékoli zásilky na poště
se nedozvěděl. Ani o řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu povinný vůbec
nevěděl a nemohl v něm hájit svá práva; dozvěděl se o něm až po nařízení
exekuce. Přitom otázkou formální a materiální vykonatelnosti exekučního titulu
se soudy obou stupňů měly zabývat, aniž povinný takovou námitku vznesl. Navrhl,
aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle § 238a
odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v
předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §
130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti (posuzováno podle obsahu)
potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační
rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména
tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných
ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po
právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení
otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem
je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený rozsudek je
vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím
řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková
zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný byl o
uložení rozsudku, který mu byl doručován do vlastních rukou, vyrozuměn.
Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat
prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2
písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že
okresní soud ani soud odvolací nezjišťovaly, zda byl o uložení rozsudku
vyrozuměn, a předložil vlastní skutkovou verzi, že se tak nestalo.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o
vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; vady
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří
i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností
doručení rozsudku), totiž – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání
přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být
nemohou.
Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp.
úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o
skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž
by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách
nemůže být založen dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., ani podle §
241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatel výtku, že
mu podkladové rozhodnutí nebylo řádně doručeno, vnesl do řízení až mimořádným
opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolání proti usnesení soudu
prvního stupně).
Neopodstatněná je (rovněž až v dovolání vznesená) námitka, že v
nalézacím řízení neměl dovolatel možnost hájit svá práva. Okolnost, že řízení,
jež předcházelo vydání exekučního titulu, bylo postiženo vadou, nezakládá
současně vadu řízení o výkon takového titulu (srov. např. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Takovou
vadou se soud v exekučním řízení zabývat nemůže; k její nápravě slouží
dovolateli jiné procesní prostředky.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní
exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu