20 Cdo 2192/2024-408
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné K. K., zastoupené Mgr. Martinem Hromkem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 153/119, proti povinnému F. K., zastoupenému JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, pro 111 103,45 Kč, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 55 EXE 1855/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. března 2024, č. j. 26 Co 377/2022-345, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 20. 3. 2024, č. j. 26 Co 377/2022-345, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Brno - venkov (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2022, č. j. 55 EXE 1855/2018-226, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 137 Ex 14900/18, v rozsahu vymáhané pohledávky oprávněné ve výši 111 103,45 Kč (poté, co předešlé usnesení odvolacího soudu ze dne 5.
4. 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. října 2023, sp. zn. 20 Cdo 2804/2023, ve výroku I bodu 2 a ve výroku II zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení), odmítá podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále rovněž „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především řádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání (§ 237 o.
s. ř.). 2/ Dovolatel přípustnost dovolání vymezil tvrzením, že podává dovolání „zejména s ohledem na § 237 občanského soudního řádu a následující ustanovení, kdy závažnost věci, která ho vede k podání dovolání, je zejména vyřešení právně významných otázek, které nebyly řešeny tak, aby bylo možné je vztáhnout k danému specifiku této konkrétní věci.“ Posléze dovolatel uzavřel, že odvolací soud ve zrušeném usnesení ze dne 5. 4. 2023, č. j. 26 Co 377/2022-270, „rozhodl zcela správně, spravedlivě a v souladu s důkazy, které byly ve věci předloženy a s ohledem na specifikum dané věci je tvrzení odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe soudu v dovolání oprávněné nereálné.“ 3/ Jestliže dovolatel v dalším textu dovolání zvolené hledisko přípustnosti neupřesnil, pouze vylíčil dosavadní průběh řízení a představil svoji oponenturu nejen vůči napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž též proti předešlému zrušujícímu usnesení dovolacího soudu, nevzal zjevně v úvahu, že první ze čtyř pro tuto věc relevantních zákonných předpokladů přípustnosti dovolání (viz jejich taxativní výčet podle § 237 o.
s. ř. v rozhodném znění), tj. „jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, míří toliko na právní otázku, kterou dosud ve své judikatuře neposuzoval Nejvyšší soud; nejedná se tedy o situaci - jak se mylně dovolatel se zřetelem k obsahu jeho dovolání domnívá - že jím formulované otázky nebyly odvolacím soudem (popř. též dovolacím soudem v dřívějším zrušujícím rozhodnutí vydaném v této věci) vyřešeny správně (tj. že řešení nebylo možné „vztáhnout k danému specifiku této konkrétní věci“).
Dovolatelem zvolený předpoklad přípustnosti lze tudíž ztotožnit s požadavkem, aby dovolací soud nyní rozhodl jinak oproti soudu odvolacímu a oproti svému závěru vyjádřenému v dřívějším usnesení, což žádnému zákonnému hledisku přípustnosti dovolání neodpovídá. 4/ Hodlal-li dovolatel vymezit přípustnost dovolání předpokladem „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (aniž to takto explicitně formuloval), pak je třeba odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu, z níž vyplývá, že u označeného čtvrtého ze zákonem jmenovaných hledisek přípustnosti dovolání (viz znění § 237 o.
s. ř.) musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, což pojmově předpokládá, že dovolatel rovněž odkáže na příslušná předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů či úvah dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Uvedený požadavek dovolatel nerespektoval, takže ani v dané souvislosti nemohl předpoklad přípustnosti dovolání prosadit.
5/ Následkem dovolatelem neurčitě zvolené přípustnosti dovolání Nejvyšší soud nenachází procesní základ k přehodnocení svého předchozího (kasačního) usnesení ze dne 25. října 2023, sp. zn. 20 Cdo 2804/2023, jímž odvolacímu soudu vytýkal, že jeho rozhodnutí neobsahovalo „vyžadovaný rozbor celkové hodnoty majetku, jehož se právní úkon týká, majetkových poměrů oprávněné nezletilé a její rodiny, jakož ani posouzení složitosti předmětného právního jednání“, s pokynem, aby odvolací soud provedl patřičná zjištění a následně je právně vyhodnotil (aniž by jakkoli předjímal výsledek uvedeného postupu).
6/ Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Označená vada dovolání brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání vůbec posoudit. 7/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.