20 Cdo 2203/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. I., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti
povinné Mgr. D. K., prodejem movitých věcí, pro 11.267,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soud v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 125 E
781/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
30.4.2004, č.j. 10 Co 1574/2003 – 65, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání
proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1, potažmo § 238a odst. 2 o.s.ř. není
dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení,
kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné
pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř.,
protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z
ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat
jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem
podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na
zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně dovolání pro
opožděnost (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp.
zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 41/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského
soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se jím mohl zabývat z pohledu
uplatněných námitek – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/
o.s.ř.).
Podmínka povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení se zde neklade
(viz § 241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu nárok,
však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu