20 Cdo 2204/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr.
Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. I., s.r.o., zastoupené
advokátkou, proti povinné Mgr. D. K., prodejem movitých věcí, pro 11.267,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soud v Karviné – pobočky v Havířově pod sp.
zn. 125 E 781/2001, o dovolání povinné proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3.2003, č.j. 9 Co 302/2003 –
31, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí. Dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí je
formálně i materiálně vykonatelné, když odpor proti platebnímu rozkazu byl pro
opožděnost odmítnut, a ostatní odvolací námitky jsou při nařízení výkonu
rozhodnutí bezvýznamné.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání kritizuje rozhodnutí
odvolacího soudu zpochybněním závěru, že titul výkonu nabyl právní moci. Lhůta
k podání odporu jí (pravda) prominuta nebyla, uvádí v dovolání, o odvolání
proti tomuto usnesení však dosud odvolací soud nerozhodl; dovolatelka též
vyslovuje podiv nad tím, že za shodné situace jí již zmeškání lhůty k tomuto
odvolání prominuto bylo.
Podle § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné
proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení
soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že
jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až
c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím dle § 237 odst. 1 písm. a/
o.s.ř. ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního
stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, jak předpokládá § 237 odst. 1 písm. b/
o.s.ř., přichází k založení přípustnosti dovolání v úvahu pouze ustanovení §
237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.,
musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé
po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v
rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán
zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje
tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným
důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první,
o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z
hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu
podřaditelné.
Hodnocení námitky, kterou dovolatelka uplatnila v dovolání, k takovému závěru
však nevede.
Odvolací soud v dané věci uplatnil právní názory v soudní praxi nezpochybňované
(správné) a naopak námitky, obsažené v dovolání, z pohledu správnosti
neobstojí; nemůže být tudíž řeč o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního
právního významu v tom smyslu, jenž byl výše vyložen. Dovoláním nelze otevřít
otázku správnosti právního posouzení věci, které by mohlo mít význam pro
posouzení právních poměrů obdobných, resp. být užitečné pro soudní praxi vůbec.
Neskončené řízení o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu
rozkazu je pro posouzení rozhodné otázky vykonatelnosti takového titulu
bezcenné, a to ani kdyby odpovídajícímu návrhu byl přiznán odkladný účinek (§
58 odst. 2 o.s.ř.).
Z toho plyne, že dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm.
c/ odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání nepřicházejí v dané věci
v úvahu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/
o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich
náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2005
JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.
předseda senátu