20 Cdo 2205/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně I. H. proti
žalovanému J. P., o zaplacení částky 77.425, 40 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 115/97, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
15. května 2000, č. j. 19 Co 185/2000-203, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 11. 1999, č.
j. 11 C 115/97-149 (poté, co jeho v pořadí prvý rozsudek ze dne 9. 12.
1997, č. j. 11 C 115/97-54, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 1998, č. j. 7 Co
517/98-69, a jeho druhý rozsudek ze dne 15. 6. 1999, č. j. 11 C 115/97-120,
byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením téhož krajského soudu ze dne 16. 9.
1999, č. j. 19 Co 2534/99-133), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni
částku 74.425, 40 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku; co do
částky 3.000,- Kč okresní soud řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze
dne 15. 5. 2000, č. j. 19 Co 185/2000-203, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 49.413, 10 Kč s
příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, a žalobu na zaplacení částky
25.012, 30 Kč zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a
nepřipustil proti svému rozsudku dovolání. Odvolací soud ve shodě se soudem
prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle § 691 obč. zák. a shledal jej -
co do přiznané částky - důvodným, neboť v tomto rozsahu byly náklady vynaložené
žalobkyní k odstranění závad bránících jí v řádném užívání bytu, účelně
vynaloženými, a byl splněn i předpoklad předchozího upozornění žalovaného.
Zamítavý výrok odůvodnil tím, že v tomto rozsahu není uplatněný nárok
opodstatněný, neboť citované ustanovení omezuje možnost odstranění
závad na nezbytně nutnou míru, kterou žalobkyně (zřízením nového
etážového topení bytu) překročila.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen
advokátem) dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř. (maje zřejmě na mysli ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. )
s tím, že dovolání je přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s.
ř.) uplatnil dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř.;
namítl, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o předchozí výzvě k
odstranění závad bránících v užívání bytu a zpochybnil též právní posouzení
věci odvolacím soudem. Navrhl, aby byl napadený rozsudek byl zrušen a věc byla
vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím
odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen
„o.s.ř.\".).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato
lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání
lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, je-li
dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení § 57 odst. 2 věty prvé a druhé o. s. ř. lhůty určené
podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím tohoto dne, který se svým
označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek
lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li
posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má
povinnost je doručit.
Z obsahu spisu (doručenek na č. l. 208) se podává, že rozsudek
odvolacího soudu, proti němu dovolání směřuje, byl doručen právní zástupkyni
žalovaného dne 5. června 2000 a právní zástupkyni žalobkyně dne 6. června
2000. Právní moci tak nabyl dne 6. června 2000 (opravné usnesení nebylo
vydáno), čemuž odpovídá i doložka právní moci vyznačená na rozsudku odvolacího
soudu - č.l. 203 spisu. Ode dne právní moci začala plynout jednoměsíční
dovolací lhůta, jejíž poslední den skončil v pátek 7. července 2000,
když čtvrtek 6. července 2000 připadl na svátek (§ 57 odst. 2 věta druhá o. s.
ř.). Dovolání žalovaného však bylo podáno osobně u soudu prvního stupně až 4.
srpna 2000 (viz otisk podacího razítka na č. l. 212 spisu), tedy již po marném
uplynutí zákonné dovolací lhůty. Vzhledem k uvedenému muselo být proto podle
ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako
opožděné odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 větu prvou (per analogiam) o. s. ř. a o
skutečnost, že žalobkyni v tomto řízení nevznikly (dle obsahu spisu) žádné
náklady, k jejichž náhradě by jinak byl dovolatel - který po procesní stránce
zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto - povinen.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2001
Doc. JUDr. Věra Korecká , CSc., v.r.
předsedkyně senátu