NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
20 Cdo 2240/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva B., zastoupeného advokátem,
proti povinné M. R., zastoupené advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 3680/99, o dovolání povinné proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21.5.2002, č.j. 21 Co 190/2002-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon
rozhodnutí vyklizením bytu povinnou.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za
přípustné dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítla, že usnesení
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka uvedla, že jí „nikdy“ nebyla doručena výpověď z
nájmu vyklizovaného bytu, ani předvolání k jednání ve věci přivolení k ní, a
konečně ani rozsudek v této věci; proto nemohlo být přivoleno „k něčemu, co
neexistuje“, a vykonávaný rozsudek je nevykonatelný. Odvolacímu soudu též
vytkla, že pochybil, nevzal-li v úvahu, že důvodem výpovědi z nájmu (neplacení
nájemného) byla její tíživá sociální situace, do níž se dostala „v důsledku
společenských změn“.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec
2 téhož ustanovení stanoví, že § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolatelka přehlédla, že z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není
přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z
nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani
potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo
odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k
založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by
však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po
právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro
posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten,
jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§
241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je
dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí
je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených
v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní
stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v
rozporu s hmotným právem.
V důsledku nesprávného výkladu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
dovolatelka pominula nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky
jsou v daném případě splněny; samotným hodnocením námitek, jež v dovolání
vznesla, k pozitivnímu závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené)
právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných,
obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou
rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu
§ 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Námitky, že odvolací soud pochybil, nevzal-li v úvahu, že neplacení nájemného
bylo důsledkem tíživé sociální situace, že jí nebyla výpověď z nájmu bytu
doručena apod., jsou v řízení o výkon rozhodnutí nadto nepřípadné, neboť
směřují proti správnosti podkladového rozhodnutí (titulu), což je v řízení o
výkon rozhodnutí zásadně vyloučeno.
Dovolatelka nevede s odvolacím soudem ani polemiku o to, jaké jsou (právní)
podmínky nařízení výkonu rozhodnutí; tvrdí-li nyní (a to nově), že jí
vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno, uplatňuje námitku nikoli právní, nýbrž
skutkovou, jež přípustné hledisko (dovolací důvod) pro hodnocení, zda je
rozhodnutí zásadního právního významu, a potažmo, zda dovolání je přípustné,
samozřejmě nezakládá.
O rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) jít nemůže proto, že napadené
rozhodnutí vychází z práva procesního.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu
po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení § 237
odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve,
Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/
o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému, jenž by měl na jejich
náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu