20 Cdo 2246/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci
výkonu rozhodnutí oprávněné A., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti
povinné M. D., zastoupené advokátem, pro 2.800.000,- Kč s příslušenstvím,
prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E
616/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
28.2.2002, č.j. 20 Co 40/2002-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na nákladech dovolacího řízení
částku 9.262,50 Kč, k rukám advokáta.
Odvolací soud dovoláním napadenou částí svého rozhodnutí potvrdil
usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon notářského zápisu se svolením
k vykonatelnosti, maje za to, že obrana povinné (v jejímž rámci zpochybňovala
existenci vymáhaného závazku, jakož i vlastnictví výkonem dotčených
nemovitostí) je při nařízení výkonu nerozhodná.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že řízení bylo postiženo vadou,
která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vadu řízení spatřovala v tom,
že oprávněná přestala být v důsledku singulární sukcese jejím věřitelem, a tím
„ztratila postavení účastníka řízení“, pročež by řízení podle jejího názoru
mělo být „podle § 254 odst. 1 o.s.ř.“ zastaveno. Nesprávné právní posouzení
věci pak dovolatelka dovozovala z existence soudních sporů, v nichž má být
posouzena otázka platnosti smluv, jimiž nabyla nemovitosti, které jsou
předmětem daného výkonu; se zřetelem k procesní situaci, jež v nich nastala,
dovolatelka usuzuje, že výkon rozhodnutí by měl být podle § 268 odst. 1 písm.
h/ o.s.ř. zastaven.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť
není přípustné.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí;
ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za
předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1
písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.)
ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo
odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k
založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.,
musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé
po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v
rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán
zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje
tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným
důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze
to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch
námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu
vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak
- pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti
dovolání - bezcenné.
Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by
mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v
konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což
rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř.
předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva
procesního.
Dovolatelka se mýlí v hodnocení důsledků toho, že v průběhu řízení
oprávněná postoupila vymáhanou pohledávku jinému.
Není pravdou, že postoupením pohledávky oprávněná „ztrácí postavení
účastníka řízení“; k tomu, aby s ní nadále nebyla spojována procesní pozice
oprávněné, je zapotřebí usnesení soudu podle § 107a odst. 2 o.s.ř., jež
předpokládá její (včasný) návrh (§ 107a odst. 1 o.s.ř.), který do okamžiku
rozhodnutí odvolacího soudu učiněn nebyl (jelikož ani jinak se odvolacímu soudu
nedostalo poznatku o postoupení pohledávky, nelze mu vytýkat ani pochybení z
nesplnění poučovací povinnosti, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 3 o.s.ř.). Z
téhož důvodu se důsledky postoupení pohledávky nemohl (neměl důvod) odvolací
soud zabývat ani z hlediska existence aktivní legitimace oprávněné, pročež zde
není (výslovného) právního názoru, jemuž by bylo možné prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oponovat. Splnění
podmínky, že (právě) oprávněné svědčí právo z titulu (že má tzv. aktivní
legitimaci), je sice soud povinen zkoumat kdykoli v řízení o výkon rozhodnutí
(včetně řízení odvolacího) z úřední povinnosti, okolnost, zda v průběhu řízení
byla vymáhaná pohledávka postoupena, však může šetřit - logicky, jakož i z
principů exekučního řízení - jen tehdy, byla-li mu účastníky ohlášena nebo
jinak v řízení vyšla najevo (ostatně viz též ustanovení § 526 odst. 1, 2 event.
§ 530 obč. zák.).
Jestliže okolnost postoupení pohledávky nebyla v řízení dosud
uplatněna, je pro řízení dovolací bez významu, neboť skutkové novoty jsou v něm
nepřípustné (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.); tomu též odpovídá, že postup
podle § 107a o.s.ř. je zde - podle § 243c odst. 1 o.s.ř. - vyloučen
(tím není řečeno, že nemůže být zohledněn v dalším stadiu řízení o provedení
výkonu).
Odkazy na další občanskoprávní (nalézací) řízení, jejichž
prostřednictvím má být ustavena pochybnost o existenci vlastnického práva k
dotčeným nemovitostem, jsou výrazem toho, že dovolatelka pomíjí důsledky
ustanovení § 335a odst. 1 o.s.ř., které odvolací soud již vyložil a v
rozhodnutí přiléhavě uplatnil. Správně namítla oprávněná, že úvahy o zastavení
výkonu (podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) jsou ve vztahu k
dovolacímu soudu nepřípadné.
Požadavek, aby dovolací soud vzhledem k postoupení pohledávky
rozhodl o zastavení řízení vůbec (\"podle § 254 odst. 1 o.s.ř.\"),
je nemístný zjevně.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory
v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí
odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit
nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního
významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm
c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny
již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/
o.s.ř. odmítl.
Totéž platí o dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o
náhradě nákladů řízení, jejž dovolatelka napadla rovněž; jelikož jde o usnesení
(srov. § 152 odst. 1, věta prvá, § 167 odst. 1 o.s.ř.), jež není usnesením ve
věci samé podle § 237, § 238 resp. § 238a o.s.ř., a není vyjmenováno
ani v ustanovení § 239 o.s.ř., zákon proti němu dovolání nepřipouští (§ 236
odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací
řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší oprávněné náhrada nákladů právní
služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou
se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo
notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou
se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§
21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta)
oprávněné za vyjádření k dovolání v částce 9.187,50 Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst.
1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bod 1, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst.
1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst.
3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se
plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 29. ledna 2004
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu