20 Cdo 2261/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Aleše Zezulou v exekuční věci oprávněné L. V., zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, proti povinnému M. V., Blansko, zastoupenému JUDr. Andreou Maláskovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Tišnově, nám. Komenského 124, pro nepeněžité plnění, vedené u soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., Exekutorský úřad Brno-město, pod sp. zn. 006 EX 874/22, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2023, č. j. 20 Co 212/2023-203, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Andrey Maláskové, LL.M.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. 20 Co 212/2023-203, k odvolání oprávněné potvrdil usnesení soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., Exekutorský úřad Brno-město (dále „exekutorka“), ze dne 18. 5. 2023, č. j. 006 EX 874/22-186, jímž exekutorka zamítla „návrhy oprávněné ze dne 3. 5. 2022 a ze dne 25. 4. 2023, které jsou návrhy na záměnu účastníků na straně povinné podle § 107a o. s. ř.“ (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“).
2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v posuzované věci usnesení Okresního soudu v Blansku (dále „okresní soud“) ze dne 20. 7. 2021, č. j. 6 C 168/2021-28, jímž bylo povinnému (žalovanému) uloženo, aby se zdržel neoprávněného vypuzení oprávněné (žalobkyně) z držby spočívající v právu žalobkyně užívat jednu ideální polovinu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je dům č. p. XY, a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „nemovité věci“), a umožnit tím opět nerušený výkon práva žalobkyně spočívající v užívání jedné ideální poloviny těchto nemovitých věcí a obnovit původní pokojný stav. Oprávněná navrhla záměnu účastníků na straně povinné, protože nemovité věci nabyl po zahájení exekuce R. T. (dále „nabyvatel“) z titulu kupní smlouvy uzavřené s povinným.
3. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž je výrok rozhodnutí odvolacího soudu založen, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla jednoznačně vyřešena, resp. ji odvolací soud posoudil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1480/2020, ze dne 29. října 2020, v němž se dovolací soud vyjádřil k přechodu závad váznoucích na věci nezapsaných ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí)“. Rozhodnou otázkou je, zda nabyvatel spoluvlastnického podílu k nemovité věci zatíženého „jinou závadou“ nezapsanou ve veřejném seznamu (§ 1107 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) „přejímá“ od převodce obligačně přijatou povinnost „umožnit jinému doživotně užívat celý tento spoluvlastnický podíl“, jestliže měl a mohl z okolností zjistit existenci této „jiné závady“, a nebyl tak v dobré víře, že nabývaná věc není žádnou závadou zatížena.
4. Povinný ve svém vyjádření k dovolání ze dne 22. 7. 2024 označil dovolání za nepřípustné, protože nenaplňuje podmínky stanovené v § 237 o. s. ř. Dovolatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 1480/2020) se zabývá věcným právem, nikoli obligačním závazkem, jako je tomu v napadeném usnesení. Krom toho není exekuční titul proti povinnému materiálně vykonatelný a z tohoto důvodu byla exekuce na návrh povinného pravomocně zastavena usnesením okresního soudu ze dne 9. 1. 2024, č. j. 90 EXE 517/2022-30, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. 20 Co 59/2024-38.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl předsedou senátu (viz § 243f odst. 2 o. s. ř.) o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
6. Z exekučního spisu (sp. zn. 006 EX 874/22) je zjištěno, že posuzovaná exekuce již byla pravomocně zastavena (viz rozhodnutí soudů obou stupňů specifikovaná shora), a to z důvodu „nepřesné a neurčité“ formulace výroku exekučního titulu ohledně „vymezení výkonu práva k užívání části“ nemovitých věcí, z něhož nelze „jednoznačně určit rozsah umožněného užívání popsaných nemovitých věcí“. Za uvedeného stavu oprávněná pozbyla subjektivní legitimaci k podanému dovolání ve smyslu ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. (ve spojení s § 243c odst. 3 větou první o. s. ř.), neboť nabyvatel nemovitých věcí již z podstaty věci nemůže vstoupit do řízení za povinného, vůči němuž exekuce skončila, přičemž ani vstupem nabyvatele do exekučního řízení by se nic nezměnilo na pravomocně dovozené materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, takže by pro dovolatelku v daném řízení nenastala příznivější situace.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu