20 Cdo 2265/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P.,
proti žalovanému P. S., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 17 C 497/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 31. března 2000, č.j. 54 Co 79/2000-13, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2000, č.j. 54 Co 79/2000-13,
odmítl podle § 202 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.\") odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze
dne 18. listopadu 1999, č.j. 17 C 497/99-6, jímž mu Obvodní soud pro Prahu 5
uložil vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku ve výroku označený byt.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že byly splněny předpoklady pro
vydání rozsudku pro zmeškání.
Žalovaný (zastoupen advokátkou) podal proti usnesení odvolacího soudu včas
dovolání, namítaje, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu
odňata možnost jednat před soudem (tedy, že řízení je postiženo vadou dle § 237
odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že k jednání
odvolacího soudu nebyl vůbec předvolán a nemohl tak předložit potvrzení
ošetřující lékařky o tom, že i kdyby se včas dozvěděl o termínu
jednání před soudem prvního stupně, nemohl by býval být jednání
přítomen z důvodu nutnosti absolvovat lékařský zubní zákrok, pro
nějž nebyl schopen „být v pracovním procesu ani jinde\". Jelikož jde o
omluvitelný důvod, „pro který by žalovaný první jednání ve věci býval zmeškal
\", soud měl na návrh dovolatele rozsudek pro zmeškání zrušit a nařídit
jednání. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou
stupňů zrušil.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinné. před
1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s.
ř., avšak není důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237
odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné) k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jinak
je - v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí dovoláním napadeno - vázán uplatněným
dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst.
1 a 3 o. s. ř.).
Tvrzením, že řízení je postiženo vadou dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s.
ř., dovolatel vystihuje dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.,
jímž lze namítat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 o. s. ř.; jelikož
jiné vady řízení nebyly dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, zabýval se
Nejvyšší soud tím, zda řízení vskutku trpí vadou označenou dovolatelem.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se
skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom - v intencích § 237 odst. 1 písm.
f/ o. s. ř. - takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci
těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto
ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska
zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními
předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také
při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly
27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. h/ o. s. ř. jednání (u odvolacího soudu)
není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti rozsudku pro zmeškání.
Byl-li tedy předmětem odvolacího přezkumu rozsudek pro zmeškání, pak odvolací
soud (jenž neprováděl dokazování) nenařídil odvolací jednání v souladu se
zákonnou úpravou. Je pojmově vyloučeno, aby postupem, který je v souladu se
zákonem (který není „nesprávný\"), byla účastníku odňata možnost jednat před
soudem, a tato výhrada již proto neobstojí. Navíc okolnost, že odvolací soud
nenařídil odvolací jednání, nijak neovlivnila možnost odvolatele předložit mu
příslušné lékařské potvrzení, když příslušné tvrzení mohl vznést a potvrzení k
důkazu nabídnout (počínaje odvoláním) kdykoliv v době před vydáním napadeného
usnesení.
Pro úplnost se dodává, že pro výsledek dovolacího řízení bezcenná je i
argumentace omluvitelným důvodem zmeškání.
Podle ustanovení § 153b o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně
doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47),
a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy
první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se
dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových
okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud
rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (odstavec 1). Rozsudek pro zmeškání
nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a
2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního
poměru mezi účastníky (odstavec 3). Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů
první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na
návrh žalovaného tento rozsudek zruší a nařídí jednání. Takový návrh může
účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání (odstavec
4).
Úprava návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů (§ 153b
odst. 4 o. s. ř.) vychází z presumpce správnosti rozsudku. Předpokládá se tu,
že byly splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku (§ 153b odst. 1 a 3 o. s.
ř.) spočívajícího na správném právním posouzení věci, že však na straně
účastníka nastaly okolnosti, jež soudu v době vydání rozsudku objektivně
nemohly být známy a které účastníku zabránily se k jednání dostavit (ačkoliv to
měl v úmyslu), případně svou neúčast předem řádně omluvit (srov. též usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 637/96, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1997, pod číslem 2).
V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání již soud není oprávněn
zkoumat správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že byly splněny
předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (k tomu slouží odvolání proti
rozsudku pro zmeškání). Stejně tak v řízení o odvolání proti rozsudku pro
zmeškání odvolací soud nemůže zkoumat, zda lze rozsudek pro zmeškání zrušit z
omluvitelných důvodů; již proto ne, že o návrhu na zrušení rozsudku pro
zmeškání rozhoduje v prvním stupni soud, který rozsudek vydal. Ani v řízení o
dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti rozsudku pro
zmeškání, proto nemá místo posuzování otázky, zda jsou zde omluvitelné důvody
pro zrušení rozsudku pro zmeškání. Ostatně dovolatel - jak je patrno z obsahu
spisu - návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání v zákonem určené lhůtě ani
nepodal.
Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu (dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s.
ř.) se tedy dovolateli správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo;
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s.
ř.), dovolání usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).
Dovolatel s dovoláním úspěšný nebyl, ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má tudíž povinnost nahradit žalobkyni náklady
dovolacího řízení; protože však u žalobkyně žádné prokazatelné náklady
dovolacího řízení zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný
z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. května 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu