20 Cdo 228/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněné Odborové organizace pracovníků správ
památkových objektů při Národním památkovém ústavu, se sídlem v Bouzově 8, 783
25 Bouzov, identifikační číslo osoby 269 91 934, proti povinné České republice
– Ministerstvu kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské nám. 471/1, ukládáním
pokut, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 348/2010, o
dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna
2010, č. j. 68 Co 307/2010 - 45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 4. 2010, č. j. 34 E 348/2010 - 23,
nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 27. 10. 2009, č. j. 6 Ca 11/2008 - 122, k vynucení povinnosti povinné vydat
ve lhůtě 15 dnů od právní moci uvedeného rozsudku rozhodnutí o stížnosti
oprávněné ze dne 12. 7. 2007, zn. 68/2007, výkon rozhodnutí uložením pokuty
povinné ve výši 100.000,- Kč, a uložil povinné povinnost zaplatit soudní
poplatek.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 8. 2010, č. j. 68 Co 307/2010 - 45, k
odvolání povinné usnesení obvodního soudu změnil tak, že návrh na nařízení
výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, aniž byla při tomto
úkonu zastoupena advokátem.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené
rozhodnutí bylo vydáno dne 16. srpna 2010, o dovolání rozhodl podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve věcech výkonu rozhodnutí lze dovolání podat jen v případech uvedených v §
238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto
ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o
návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c)
ve znění účinném do 30. 6. 2009].
Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněné podle § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního
zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 o. s. ř.; ustanovení JUDr. Jany
Kašpárkové zástupkyní oprávněné usnesením ze dne 6. 5. 2010 se na dovolací
řízení nevztahuje).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinné v tomto řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v.
r.
předsedkyně
senátu