20 Cdo 2294/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného T. C. R., a. s., proti povinnému M. Z., pro
11.511,50- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního
soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 23 E 1106/99, o dovolání oprávněného proti
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2002, č.j. 10
Co 603/2002-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze
dne 21. 6. 2002, č.j. 23 E 1106/99-7, kterým Okresní soud v
Karlových Varech zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též
jen „o.s.ř.“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle
rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR – Českého telekomunikačního úřadu ze
dne 10. 3. 1999, č.j. 170065/99-634 II.DL-RM/8, usnesením ze dne 29. 7. 1999,
č.j. 23 E 1106/99-5). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v
tom, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen (§ 274 písm. e/ o.s.ř.), se stalo
vykonatelným 27. 4. 1999, kdy povinnému uplynula lhůta k plnění. Protože
rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 3
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta 27. 4. 2002
uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný (za nějž jednal
zaměstnanec s právnickým vzděláním) včas dovoláním, jehož přípustnost dovozoval
z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a důvodnost shledával v
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti
soudům obou stupňů prosazuje, že v řízení o výkon rozhodnutí, je-li
exekučním titulem rozhodnutí orgánu státní správy (zde rozhodnutí vydané podle
§ 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění
zákonů č. 150/1992 Sb. a č. 253/1994 Sb.), nepřichází aplikace
ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. v úvahu, neboť „ze
systematického i jazykového výkladu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že
jde o procesní ustanovení, které upravuje podmínky výkonu správního rozhodnutí
ve správním výkonu rozhodnutí.“ Pokud soudy – i pod vlivem dřívější judikatury
– zaujaly názor opačný, není jejich výklad „ústavně konformní,“ protože
„zkracuje oprávněného na jeho základních právech zaručených článkem 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod.“ Dovolatel současně za „odepření
spravedlnosti“ považuje to, že soud prvního stupně poté, co nařídil výkon
rozhodnutí, jej důsledně neprováděl a způsobil marné uplynutí lhůty stanovené v
§ 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst.
1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/
nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §
237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně
nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je
možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Za zásadně právně významnou dovolatel výslovně pokládá otázku
použitelnosti ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. při soudním výkonu
rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR – Českého telekomunikačního úřadu ze
dne 10. 3. 1999, č.j. 170065/99-634 II.DL-RM/8 (o dlužných
telekomunikačních /telefonních/ úhradách). Odvolací soud ji však posoudil ve
shodě s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
28. 2. 1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, rozsudky býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne
30. 11. 1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o
rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV,
str. 775, a ze dne 27. 3. 1987, sp. zn. 4 Cz 26/87, uveřejněný pod č. 6 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989), z níž vychází – vyjma případů,
kdy jde o rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků vydané orgány státní správy,
které mohou být v souladu se zvláštní úpravou vykonány i po uplynutí
prekluzivní lhůty uvedené v § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. (námitku, že v
daném případě je právě takový titul vykonáván, dovolatel nevznesl) – i současná
judikatura (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1.
1999, sp. zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněného v časopise Soudní judikatura
2/1999 pod č. 21, příp. usnesení ze dne 28. 7. 1999, uveřejněného v časopise
Soudní judikatura 1/2000 pod č. 11); zásadní význam po stránce právní proto
napadené usnesení nevykazuje. Pokud jde o výtku týkající se nečinnosti
soudu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo
984/2002, vysvětlil, že průtahy v provádění nařízeného výkonu, byť mohly
způsobit marné uplynutí lhůty podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967
Sb., vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. být nemohou.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítne (§ 243b odst. 5,
věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému, který by měl na
jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu