20 Cdo 2304/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. M., zastoupeného advokátem, proti povinné
M. H., zastoupené advokátem, pro 50.000,- Kč s příslušenstvím
přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 3921/2001, o dovolání oprávněného
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č.j. 64 Co
122/2002-21, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne
12. 12. 2001, č.j. E 3921/2001-10, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil
podle notářského zápisu ze dne 26. 2. 2001, zn. NZ 27/2001, k uspokojení
pohledávky ve výši 50.000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení (24.680,-
Kč) a nákladů exekuce (7.610,- Kč) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z
označeného účtu u banky, a. s., tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl a
oprávněného zavázal k náhradě nákladů, které v řízení před soudy obou stupňů
vznikly povinné. Odvolací soud uzavřel, že povinná, která
prohlášením ze dne 22. 2. 2001 vyslovila souhlas s uzavřením dohody v notářském
zápisu obsažené, není (pasivně) věcně legitimovaným subjektem; povinností plnit
byl totiž zavázán její manžel M. H. (to, že závazek přešel – jinak než podle
právního předpisu – na povinnou ve smyslu § 256 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“,
tvrzeno nebylo).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný včas dovoláním, jímž
namítal nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). I
když účastníkem notářského zápisu byl pouze M. H., jeho manželka (povinná) s
uzavřením dohody o vypořádání vzájemných závazků obou manželů a oprávněného
formou notářského zápisu s přímou vykonatelností souhlasila (souhlas je jeho
přílohou); podle dovolatele tudíž „povinnost povinné vyplývá přímo z právního
předpisu“ (§ 145 odst. 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění
pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/) a nutnost prokázat, že na ni přešla
povinnost z exekučního titulu, oprávněného netížila (okolnost, že nebyl poučen
a vyzván k tomu, aby přechod povinnosti prokázal, přesto vytýká jako vadu
řízení). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje
proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým
bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/,
§ 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.); důvodné však není.
Při vázanosti uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení v
dovolání (§ 241a odst. 2 písm. b/, § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) je
předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že povinná není v řízení
o výkon rozhodnutí (pasivně) věcně legitimována.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc
posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu
ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon
rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije i na výkon notářských zápisů se
svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštního zákona (dále též jen
„notářský zápis,“ srov. § 274 písm. d/ o.s.ř.).
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení
peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá, zda
rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno k tomu
oprávněným orgánem, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda
oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém
rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky
nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda
vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu není zřejmě
nevhodný.
Na rozdíl od legitimace procesní, která se ve smyslu ustanovení § 255
odst. 1 o.s.ř. odvíjí od toho, kdo podává návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a
koho v něm označí jako povinného, je (pasivně) věcně legitimován subjekt, jemuž
exekuční titul ukládá povinnost k plnění, popřípadě jeho právní nástupce
(subjekt, na kterého povinnost plnit v důsledku univerzální nebo singulární
sukcese přešla).
Podle ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti /notářský řád/, ve znění zákonů č. 82/1998 Sb., č. 30/2000 Sb. a č.
370/2000 Sb. (dále jen „zákon č. 358/1992 Sb.“), sepíše notář na žádost
notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný
nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž
svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí
(exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Podle ustanovení § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb. musí dohoda
účastníků obsahovat a/ označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky
nebo jiného nároku (osoby povinné), b/ označení osoby, jejíž pohledávka nebo
jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c/ skutečnosti, na nichž se
pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d/ předmět plnění, e/ dobu plnění a f/
prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Podle ustanovení § 71b odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb. dohoda účastníků
může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na
jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno. Podle ustanovení § 71b
odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb. uvede notář náležitosti dohody podle odstavců 1
a 2 v zápisu podle shodného prohlášení účastníků.
Ustanovení § 62 odst. 2, § 63 až 69 a 71 platí obdobně (§ 71c zákona č.
358/1992 Sb.).
Dohoda v notářském zápisu ze dne 26. 2. 2001, zn. NZ 7/2001 (N
25/2001), sepsaném JUDr. V. H., notářkou, který je v souzené věci
exekučním titulem, obsahuje (mimo jiné) – ve shodě s ustanovením § 71b
odst. 1 písm. a/ a f/ zákona č. 358/1992 Sb. – označení osoby povinné, jíž je
M. H., včetně jeho prohlášení, kterým svoluje k vykonatelnosti zápisu. Přílohou
notářského zápisu je písemný právní úkon ze dne 22. 2. 2001, jímž povinná
souhlasí s tím, aby její manžel „uzavřel s P. M. dohodu ve formě notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti, kterou budou … závazky vyplývající z výše
uvedeného nahrazeny novým závazkem ve výši 400.000,- Kč,“ a s tím, aby „uzavřel
s P. M. dohodu o splátkách částky 400.000,- Kč“.
Protože náležitosti dohody v zápisu notář uvádí podle shodného prohlášení
osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku, a osoby,
jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (srov. § 71b odst. 3 zákona
č. 358/1992 Sb.), musí být tyto osoby účastníky notářského zápisu. Tomuto
požadavku může být vyhověno jak tím, že osoby povinná a oprávněná budou
účastníky jediného zápisu (buď sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo
pokračováním v notářském zápisu /§ 62 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb./), tak i
tím, že k projevu vůle obsaženému v notářském zápisu sepsaném jen jednou z
těchto osob přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich. Projev vůle
pouze osoby povinné vyžaduje zákon jen ve vztahu ke svolení k vykonatelnosti
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000, pod č. 4, jehož
závěry jsou použitelné i za právního stavu účinného od 1. 1. 2001).
Stranou dohody a účastníkem notářského zápisu povinná nebyla; již z
toho vyplývá, že (pasivně) věcně legitimovanou z exekučního titulu, tj. osobou,
která se (dohodou) zavázala ke splnění pohledávky, a v tomto směru učinila
jednostranný právní úkon, tj. prohlášení o svolení k vykonatelnosti, být
nemůže. Na tomto závěru nic nemění ani to, že jednostranným (písemným) právním
úkonem vyslovila souhlas s tím, aby její manžel uzavřel formou notářského
zápisu dohodu vymezeného obsahu a aby v ní učinil prohlášení o svolení k
vykonatelnosti.
Dovozuje-li dovolatel, že dluh lze na povinné vymoci proto, že je
zavázána „přímo z právního předpisu“ (§ 256 odst. 2 o.s.ř.), je jeho úvaha
nesprávná. Věcnou legitimaci účastníků řízení o výkon rozhodnutí zkoumá soud v
intencích vykonávaného rozhodnutí (nebo jiného titulu). I když tedy zákon
zavazuje manžele k solidárnímu plnění závazků (srov. § 145 odst. 3, 4 obč.
zák.), nelze na podkladě exekučního titulu (zde notářského zápisu se svolením k
vykonatelnosti), jenž jako povinného označuje jen jednoho z nich, nařídit (a
provést) výkon (exekuci) proti druhému manželu.
Lze uzavřít, že odvolací soud – vycházeje při rozhodování z výše
uvedeného – posoudil otázku (pasivní) věcné legitimace povinné správně. Jelikož
vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b, § 229 odst. 3 o.s.ř. a
jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ze
spisu nevyplývají [o splnění procesní povinnosti doložit způsobem uvedeným v §
256 odst. 2 o.s.ř. přechod povinnosti z exekučního titulu oprávněný nemusel být
poučen, neboť – jak ostatně vyplývá i z jeho argumentace v dovolání – jej
netvrdil (závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp.
zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1997 pod č. 13,
na které dovolání odkazuje, se v souzené věci neuplatní)], Nejvyšší soud – bez
jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl
(§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení /
podle obsahu spisu/ nevznikly a oprávněný, který dovoláním úspěšný nebyl, na
jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu