20 Cdo 2309/98
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce
D. z. s. M. š., m. a t. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P.,
družstvu, zastoupenému advokátkou, o 117.810,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 48/96, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 1998, č.j. 13 Co 46/98-47,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. března 1998, č.j. 13 Co 46/98-47, se
ve výroku, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. října
1997, č.j. 12 C 48/96-34, změněn tak, že žalované je povinno zaplatit žalobci z
částky 117.810,- Kč úrok ve výši 3 % od 6. února 1993 do 14. července 1994 a 16
% od 15. července 1994 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 1998, č.j. 13 Co 46/98-47,
změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. října 1997, č.j. 12 C
48/96-34, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 117.810,-
Kč se 3% úrokem (z prodlení) od 6. února 1993 do 14. července 1994 a s 16 %
úrokem (z prodlení) od 15. července 1994 do zaplacení a náklady řízení před
soudy obou stupňů.
Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž
Národní výbor P. - orgán, který vykonával právo hospodaření k předmětným
nemovitostem ve vlastnictví státu - přenechal hospodářskou smlouvou uzavřenou
dne 15. února 1990 žalovanému vymezené části pozemků parc. č. 3170/4, 3170/3 a
3170/2 v katastrálním území M. do bezplatného a dočasného (do 31. prosince
1995) užívání; dne 9. září 1992 uzavřel žalobce (pronajímatel) s žalovaným
(nájemcem) nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly tytéž nemovitosti, přenechané
do užívání na dobu pěti let za úplatu (nájemné) ve výši 170,- Kčs za metr
čtvereční (splatnou čtvrtletně v částkách po 117.810,- Kčs). Zatímco soud
prvního stupně dovodil, že - po změně vztahu dočasného užívání pozemků
žalovaným na bezplatnou výpůjčku (§ 876 odst. 2 věta druhá, § 659 zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obč.
zák.") - žalobce nemá právo na smluvené nájemné za první čtvrtletí roku 1993,
jestliže žalovanému (vypůjčiteli) zaručuje hospodářská smlouva bezplatné
užívání pozemků do 31. prosince 1995, odvolací soud dopad později uzavřené
nájemní smlouvy do poměrů účastníků posoudil jinak. Poté, co se žalobce stal -
jak o tom svědčí výpis z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu P. ze dne 25.
března 1993 - vlastníkem předmětných nemovitostí, nebránilo nic tomu, aby
platně uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti
užívané dosud žalovaným jako vypůjčitelem; na dlužné nájemné, včetně
stanovených úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., vyhláška č. 45/1964 Sb.,
nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), má tak žalobce právo.
Rozsudek odvolacího soudu napadlo žalované družstvo (zastoupené advokátem) - z
důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř.")
- včasným dovoláním. Nájemní smlouvu - z níž odvolací soud plnění coby dlužné
nájemné přiznal - pokládá za neplatnou, protože žalobce z titulu právního
nástupnictví (jako nový vlastník) vstoupil do všech právních poměrů založených
ve vztahu k pozemkům předchozím vlastníkem, tedy i do vztahu vzniklého na
základě hospodářské smlouvy o jejich dočasném užívání, zákonem změněného ve
vztah ze smlouvy o výpůjčce; protože hospodářská smlouva "právně ukončena"
nebyla, nemůže být nájemní smlouva platným právním úkonem. Podáním ze dne 22.
prosince 1999, došlým soudu prvního stupně dne 27. prosince 1999, dovolatel
rozšířil důvody, pro něž má nájemní smlouvu za neplatnou; žalobce ji totiž
sjednával - jak plyne z jejího obsahu - z pozice vlastníka pozemků, ač jím ve
skutečnosti nebyl (vlastníkem byl stát), a ani jako vykonavatel práva
hospodaření nemohl s pozemky nakládat, neboť - jak plyne z delimitace
(hospodářské smlouvy č. 01/92) a ze statutů - právo hospodaření předmětnými
pozemky na něj převedeno nebylo. I kdyby se tak stalo, uzavírá dovolatel, nebyl
oprávněn pozemky pronajmout, neboť podle čl. 4 statutu čj. 26600/94-35,
platného od 1. ledna 1995, směl pronajmout jen nebytové prostory v areálu v M.
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti
rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve
věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jímž bylo - v konečném důsledku -
přiznáno plnění převyšující částku stanovenou v § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.;
důvodné však - z pohledu uplatněného dovolacího důvodu - není.
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v § 237 odst.
1 o.s.ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady řízení, jestliže mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); takové
vady žalované netvrdí a jejich existence - pokud jde o výrok vztahující se k
jistině - nevyplývá ani z obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že jinak je dovolací
soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel
obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je jeho úkolem - v
intencích právních otázek vymezených dovoláním - prověřit právní posouzení věci
odvolacím soudem. Přezkumu se tudíž otevírá pouze závěr odvolacího soudu, podle
něhož trvající vztah založený hospodářskou smlouvou o dočasném užívání pozemků
(§ 71, § 348 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění účinném
do 30. dubna 1990), transformovaný od 1. ledna 1992 ve vztah vypůjčitelský (§
876 odst. 2 věta druhá, § 659 a násl. obč. zák.), nebyl překážkou platnému
uzavření nájemní smlouvy k týmž pozemkům (ať již tuto smlouvu uzavřel žalobce
coby vlastník nebo vykonavatel práva hospodaření).
Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci
tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně
před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo
jinak měněn. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu tak nemůže být hodnocena s
přihlédnutím k novým skutečnostem, které ve formě procesních tvrzení nebyly
vneseny účastníky v řízení před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím,
popřípadě které nevyšly jinak najevo, a s nimiž odvolací soud nemohl počítat.
Proto také ustanovení § 243a odst. 2 o.s.ř. dokazování v dovolacím řízení
připouští jen k prokázání dovolacích důvodů (nikoliv k tvrzením o skutečnostech
týkajících se věci samé). Dovolatel v projednávané věci teprve podáním, jímž
dovolání doplnil, tvrdil, že žalobce - jemuž nejenže nesvědčí vlastnický titul
- nezískal delimitací k pozemkům ani právo hospodaření, a navíc - i kdyby s
nimi hospodařil - statut pronajmutí pozemků neumožňoval. Jestliže účastníkům je
zapovězeno uvádět ve spor dovoláním, popřípadě vyjádřením k němu, nové
skutečnosti, jsou uvedená tvrzení dovolatele - jimiž se v rámci právního
hodnocení věci odvolací soud nezabýval - bezcenná (dovolací soud k nim
přihlížet nemůže). Platnost nájemní smlouvy z jiných důvodů, než z pohledu
jejího vztahu k hospodářské smlouvě o dočasném užívání pozemků, v dovolacím
řízení posuzovat nelze, protože dovolatel - po stránce obsahové - změnil
(rozšířil) dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. podáním učiněným
po uplynutí lhůty k dovolání, tedy v rozporu s ustanovením § 242 odst. 4 o.s.ř.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle ustanovení § 516 mohou účastníci dohodou změnit vzájemná práva a
povinnosti (odstavec 1). Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového
závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního
závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.
Podle § 570 obč. zák. dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek
se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen
plnit závazek nový (odstavec 1). Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou
formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí,
je-li nahrazován promlčený závazek (odstavec 2). Dosavadní závazek se pokládá
za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku
(§ 571 obč. zák.).
Citovaná ustanovení - upravující tzv. kumulativní (§ 516 obč. zák.) a
privativní novaci (§ 570 obč. zák.) - přímo předpokládají, že za trvání již
(platně) vzniklého závazkového vztahu se jeho účastníci dohodnou buď na změně
jeho obsahu, popřípadě na vzniku nového závazkového vztahu, který se uplatní
vedle dosavadního, anebo na vzniku nového závazkového vztahu při současném
zrušení dosavadního závazku. Jestliže tedy v projednávané věci uzavřel žalobce
s žalovaným nájemní smlouvu týkající se nemovitostí, které již byly předmětem
hospodářské smlouvy (od 1. ledna 1992 smlouvy o výpůjčce), sjednané právním
předchůdcem žalobce s žalovaným, odpovídá jejich právní jednání možnostem
stanoveným objektivním právem a nelze - z tohoto důvodu - pozdější právní úkon
mít za neplatný. "Právní ukončení" hospodářské smlouvy tudíž není - jak se
dovolatel mylně domnívá - předpokladem, jehož splnění je nezbytné pro platný
vznik (úplatného) nájemního vztahu k nemovitostem na základě nájemní smlouvy.
Tato smlouva - podle vůle účastníků - mohla směřovat k účinkům předvídaným
shora citovanými ustanoveními, tedy byla sto změnit - v některých prvcích -
dosavadní právní vztah, zcela jej nahradit právním vztahem novým, popřípadě
založit nový právní vztah, souběžně existující vedle vztahu dosavadního.
Žalobcem požadované plnění z nájemní smlouvy tak nemá základ v neplatném
právním úkonu, ať šlo o kterýkoliv z uvedených případů.
Pokud odvolací soud vycházel z názoru, že - za trvání právního vztahu
založeného hospodářskou smlouvou - "uzavření nové nájemní smlouvy ... nebrání
žádné kogentní zákonné ustanovení", je jeho právní posouzení věci správné a
dovolací důvod ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. neobstojí. V mezích, v
nichž byl dovolací soud povolán k dovolacímu přezkumu, je tedy správný i
rozsudek, který na tomto právním posouzení spočívá; Nejvyšší soud proto
dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu
prvního stupně změněn tak, že žalované je povinno zaplatit žalobci 117.810,-
Kč, zamítl (§ 243b odst. 1 věta před středníkem, 5 o.s.ř.).
Zrušení napadeného rozsudku ve výroku o příslušenství jistiny a vrácení věci v
tomto rozsahu odvolacímu soudu (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta
první, odst. 5 o.s.ř.) je odůvodněno tím, že řízení - v této části - je
postiženo jinou (než v § 237 odst. 1 o.s.ř. uvedenou) vadou, která mohla mít -
a v daném případě měla - za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. o úroku
z prodlení ve smyslu § 517 odst. 1, 2 obč. zák. (§ 241 odst. 3 písm. b/
o.s.ř.). Dovolací soud - jak již bylo výše řečeno - k uvedeným vadám přihlíží
bez zřetele k tomu, zda je dovolatel v dovolání uplatnil (§ 242 odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že žalobou ze dne 15. října 1993, změněnou podáním
učiněným do protokolu o jednání dne 24. června 1997, požadoval žalobce úroky z
jistiny pouze do dne podání žaloby (tj. do 26. října 1993). Odvolací soud - v
rozporu s ustanovením § 153 odst. 2 a § 211 o.s.ř. - přiznal žalobci úrok do
zaplacení jistiny, čímž překročil žalobní návrh a přisoudil žalobci více, než
čeho se domáhal, aniž byly proto splněny podmínky (řízení nebylo možno zahájit
bez návrhu a z právního předpisu způsob vypořádání vztahu mezi účastníky
nevyplýval).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu o
nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí
o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. prosince 2000
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková