20 Cdo 2318/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T – Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, proti povinnému T. V., pro 8 038,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 11716/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2009, č. j. 30 Co 66/2009-65, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2008, č. j. 35 Nc 11716/2007-52, kterým obvodní soud odmítl pro opožděnost odvolání povinného proti usnesení téhož soudu ze dne 20. 8. 2008, č. j. 35 Nc 11716/2007-22 (nyní č. l. 33), kterým tento soud zamítl návrh povinného na nařízení předběžného opatření spočívajícího v odblokování běžného účtu číslo 8693701008/4000 u Bawag Bank a dále rozhodl o neustanovení zástupce povinnému.
Povinný podal proti usnesení městského soudu dovolání.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit č. 5, ročník 2003 pod č. 41; usnesení ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1050/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, sešit č. 4, ročník 2005 pod č. 57).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod č. 61).
Nejvyšší soud proto, aniž zkoumal splnění podmínky obligatorního zastoupení v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože podle vyrozumění soudního exekutora ze dne 20. 5. 2009 exekuce již byla provedena a pověření exekutora zaniklo, rozhodl dovolací soud i o nákladech dovolacího řízení. Povinný v dovolacím řízení úspěšný nebyl a oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1, § 243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu