20 Cdo 2345/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu
rozhodnutí oprávněné Č. s., a. s., proti povinnému Ing. M. H., zastoupenému
advokátem, pro 1.956.215,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. E 453/1994, o dovolání povinného proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č.j. 19 Co 385/2004-264, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud k odvolání povinného
potvrdil usnesení ze dne 22. 6. 2004, č.j. E 453/1994-241, kterým Obvodní soud
pro Prahu 8 k označeným nemovitostem udělil příklep vydražiteli (P. s. n.,
spol. s r. o.) a stanovil mu lhůtu k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a
složenou jistotou. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro změnu usnesení ve
smyslu ustanovení § 336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), dány nejsou, tj. že
řízení netrpí takovými vadami, pro něž se povinný nemohl zúčastnit dražby, a že
při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby nedošlo k porušení
zákona. Za taková pochybení nepovažoval zejména to, že povinný byl v době
dražebního jednání zadržován v Chorvatsku a že usnesení Městského soudu v Praze
z 28. 5. 2004, č.j. 19 Co 202/2004-224 (jímž byla potvrzena dražební vyhláška z
6. 4. 2004), bylo povinnému doručeno 9. 7. 2004, tedy až po provedení dražby
(22. 6. 2004). Z hlediska zachování postupu stanoveného zákonem je podle
odvolacího soudu rozhodující, že dražební vyhláška (usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 8 z 6. 4. 2004, č.j. E 453/1994-204) – napadená odvoláním – byla
povinnému doručena 1. 5. 2004 (§ 336c odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a že dražební
jednání soud nařídil nejméně třicet dnů po dni vydání dražební vyhlášky (§ 336d
odst. 2 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost
opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a opodstatněnost spatřuje v
důvodech vyjádřených ustanoveními § 241a odst. 2 písm. a) (řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b)
o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Oba dovolací
důvody konzumuje výtkami, že se nemohl – osobně či prostřednictvím zmocněnce –
účastnit dražby, protože od února 2004 je zadržován v Chorvatsku, že nebyl
soudy obou stupňů náležitě o svých procesních právech ve smyslu ustanovení § 5
o.s.ř. poučován a že dražba neměla proběhnout před právní mocí dražební
vyhlášky, tj. před tím, než usnesení, jímž ji odvolací soud potvrdil, bylo
povinnému doručeno.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §
238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1
písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud
usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o.s.ř.), je
použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a
přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce
právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž
posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a
jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí
zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko
ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž (mimo jiné) dovolatel
správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje.
K přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním
právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, naopak nemohou vést argumenty
podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; protože (obecná)
námitka, že soudy obou stupňů neposkytly dovolateli „náležité poučení tak, jak
předpokládají zejména ustanovení §§ 2 a 5 o.s.ř.,“ k nim typicky patří,
dovolací soud ji při posuzování přípustnosti dovolání pominul.
Hodnocením námitek podřaditelných důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř. k závěru, že rozhodnutí je zásadního právního významu ve smyslu
§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., dospět nelze. Odvolací soud vyložil ustanovení §
336k odst. 3 o.s.ř. v poměrech projednávané věci v souladu s ustálenou
judikaturou a právní naukou (viz např. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, JUDr.
Kůrka, JUDr. Drápal, Linde, Praha 2004, str. 552).
Nemožnost zúčastnit se dražby je důvodem ke změně usnesení soudu
prvního stupně o příklepu zejména tehdy, jestliže v důsledku nezákonného
postupu soudu byl vyloučen z účasti na dražbě dražitel (nikoliv povinný, který
dražitelem být nemůže). Při nařízení dražebního jednání soud poruší zákon
například tehdy, jestliže vydal dražební vyhlášku, ačkoliv usnesení o ceně (§
336a odst. 1 o.s.ř.) dosud nenabylo právní moci, jestliže dražební vyhláška
neobsahovala všechny stanovené výroky, popřípadě některý z výroků byl v ní
uveden v rozporu se zákonem, což vedlo (mohlo vést) k tomu, že účastník
neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva. Při provedení dražby je
zákon porušen například tím, že soud neumožnil dražit všem oprávněným
dražitelům, jestliže neudělil příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo
prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud
neumožnil přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud
neodročil jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k
provedení dražby. Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání
nebo při provedení dražby musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením
příklepu vydražiteli (k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení
v dané věci vyvaroval).
Není-li dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
(ostatní možnosti založení přípustnosti dovolání byly již vyloučeny), Nejvyšší
soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu
řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu