20 Cdo 235/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční
věci oprávněné O. H. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné S. – P.,
společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, pro 101.308,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 15 Nc
7213/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.
6. 2003, č.j. 20 Co 326/2003-40, takto :
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2003, č.j. 20 Co
326/2003-40, a usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 23. 10. 2002, č.j.
15 Nc 7213/2002-26, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23.
10. 2002, č.j. 15 Nc 7213/2002-26, kterým Okresní soud Brno - venkov nařídil
podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), na podkladě seznamu přihlášených
pohledávek k vymožení 101.308,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné na
majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. L. Z., soudního
exekutora. Odvolací soud uzavřel, že seznam přihlášených pohledávek, vyhotovený
správcem konkursní podstaty úpadkyně (povinné) v řízení vedeném u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 K 29/96, je – „bez ohledu na to, zda konkurs byl
již pravomocně nařízen či nikoli“ – způsobilým exekučním titulem (§ 40 odst. 1
písm. g/ zákona č. 120/200 Sb., § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu
a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů); námitky týkající se nesprávného
postupu konkursního soudu při nařizování konkursu a v přezkumném jednání,
zrušení konkursu a promlčení pohledávky pokládal za relevantní pouze v řízení o
zastavení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá
nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Podle dovolatelky nelze seznam pohledávek vykonat, neboť jako úpadkyně neměla
možnost předmětnou pohledávku v konkursu zákonem předpokládaným způsobem
popřít; podmínka stanovená v § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., vyjádřená
slovy „ … kterou úpadce výslovně nepopřel …,“ zůstala tudíž nenaplněna. Z
uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a
navrhla, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení
s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb.
přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam; ten se připíná k otázce, zda seznam přihlášených pohledávek je
exekučním titulem i tehdy, jestliže se stal součástí zápisu z přezkumného
jednání před 1. 5. 2000 a konkurs byl následně zrušen, aniž v něm bylo vydáno
rozvrhové usnesení.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Krajského obchodního soudu v
Ostravě ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 20 K 29/96, byl na majetek povinné prohlášen
konkurs; k odvolání úpadkyně odvolací soud – po přezkumném jednání dne 15. 7.
1999, při němž byla do seznamu přihlášek zapsána i vymáhaná pohledávka –
uvedené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. g) zákona č. 120/2001 Sb. jsou
exekučním titulem jiná – než pod písmeny a) až f) cit. ustanovení uvedená –
vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny.
Pro posouzení, zda seznam přihlášených pohledávek má (jako „jiná
listina“ ve smyslu shora citovaného ustanovení) povahu exekučního titulu, je –
se zřetelem k době, kdy se stal součástí zápisu o přezkumném jednání – rozhodný
zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění před novelou provedenou
(s účinností od 1. 5. 2000) zákonem č. 105/2000 Sb., dále jen „zákon č.
328/1991 Sb.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29
Cdo 2780/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2002 pod
č. 39, dále jen „R 39/2002“).
Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. lze na základě
seznamu přihlášek pro zjištěnou pohledávku po právní moci rozvrhového usnesení
vést výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění.
K výkonu rozhodnutí (exekuci) může věřitel přistoupit až poté, co
rozvrhové usnesení nabude právní moci. Do té doby – jak bylo vysvětleno v
odůvodnění judikátu R 39/2002 – není s konečnou platností stanoveno, zda a v
jakém rozsahu zjištěné pohledávky následkem uspokojení (splnění) v konkursu
zaniknou. Jakmile se rozvrhové usnesení stane pravomocným (a po jeho splnění
nastanou podmínky pro zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č.
328/1991 Sb.), je zřejmé, která ze zjištěných pohledávek a v jakém rozsahu
zůstala v konkursu neuspokojena; až v této době mohou věřitelé pro vymožení
svých pohledávek, které nebyly uspokojeny v konkursu, vést výkon rozhodnutí na
majetek (nároky) dlužníka, který nebyl v konkursu zpeněžen nebo který dlužník
získal po zrušení konkursu.
Názor, podle něhož je seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem
„bez ohledu na to, zda konkurs byl již pravomocně nařízen či nikoli,“ správný
není. Rozhodnutím, kterým bylo usnesení o prohlášení konkursu na majetek
povinné zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, má za následek zrušení konkursu
(§ 44a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.). Protože se tak stalo před vydáním
rozvrhového usnesení (§ 30 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.), není splněn
předpoklad pro to, aby seznam přihlášených pohledávek upravený na přezkumném
jednání (§ 21 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb.) byl exekučním titulem.
Vycházel-li odvolací soud z názoru opačného, je právní posouzení věci –
a v důsledku toho i usnesení – nesprávné; Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí
zrušil a jelikož kasační důvody se vztahují i na usnesení soudu prvního stupně,
zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část
věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d
odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu