20 Cdo 2356/2025-123 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Allrisk, a. s., se sídlem v Brně - Komárově, Komárovská 263/20a, identifikační číslo osoby 49610929, zastoupené Mgr. Kristýnou Řičánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Milady Horákové 2047/23, proti povinné B. V., zastoupené Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, pro 1 450 282 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 21 EXE 130/2024, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 11. dubna 2025, č. j. 54 Co 331/2024-100,
Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 11. dubna 2025, č. j. 54 Co 331/2024-100, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
14. 3. 2024, č. j. 21 EXE 130/2024-37 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení, resp. exekuce (výroky II a III). 2/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena pod sp. zn. 194 EX 306/24 soudním exekutorem Mgr. Bohumilem Brychtou, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného dne 6. 10. 2023 pod č. 70805/23 rozhodcem Mgr. Martinem Dvořákem (dále „exekuční titul“ nebo „rozhodčí nález“) za účelem vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 450 282 Kč s úroky z prodlení 15 % ročně z uvedené pohledávky od 23.
1. 2023 do zaplacení, dále pro vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 88 896 Kč a nákladů exekuce. 3/ Z provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že rozhodčí nález (včetně opravného rozhodčího nálezu ze dne 26. 2. 2024) byl povinné (žalované) doručen do datové schránky fyzické osoby i podnikající fyzické osoby, ačkoli ve smlouvě o zprostředkovatelské činnosti č. 0055 ze dne 25. 5. 2016 (dále „zprostředkovatelská smlouva“) bylo účastnicemi výslovně dohodnuto, že dokumenty z rozhodčího řízení budou doručovány na poštovní nebo e-mailovou adresu ve smlouvě uvedenou, tj. nikoli do datové schránky.
U datových schránek nebyl povolen režim otevřeného adresování, takže do nich nemohly být doručovány dokumenty od jiných fyzických a právnických osob (tudíž i rozhodce). Exekuční titul (včetně opravného rozhodnutí) proto byl povinné doručován v rozporu s ustanovením § 18a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZEÚ“), nemohl nabýt právní moci a stát se vykonatelným, čímž je založen důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.
s. ř.“). 4/ Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 4. 2025, č. j. 54 Co 331/2024-100, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Citoval znění § 18a odst. 1 až 3 ZEÚ ve znění účinném od 1. 1. 2022, připomněl rozsáhlou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v otázce zákonných pravidel doručování písemností a v souvislosti s ní zdůraznil, že účinnost doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, nastane v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba; naopak, fikce doručení podle § 17 odst. 4 ZEÚ v případě doručování do „nepříslušné“ schránky nepřichází v úvahu.
5/ V posuzované věci je podle názoru odvolacího soudu fikce doručení do datové schránky účastníka vyloučena skutečností, že se povinná coby fyzická osoba či podnikající fyzická osoba do obou datových schránek přihlásila, k čemuž byla ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 ZEÚ oprávněna; rozhodčí nález tím byl povinné fakticky doručen, byť „je zřejmé“, že rozhodce nedodržel v rozhodčí doložce dohodnutý způsob doručování exekučního titulu.
Oprava rozhodčího nálezu
provedená až po zahájení exekučního řízení neměla na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu vliv, ačkoli se týkala identifikace povinné v záhlaví rozhodčího nálezu (již původní rozhodčí nález však povinnou dostatečně a nezaměnitelně identifikoval).
6/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že „se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, k
čemuž zároveň dodal, že „dovolání je přípustné rovněž z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. 7/ Dovolatelka odvolacímu soudu vytkla, že věc chybně právně posoudil, dovodil-li právní moc a vykonatelnost rozhodčího nálezu, který byl doručován v rozporu s ujednáním v rozhodčí doložce. Ustanovení § 19a zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o rozhodčím řízení“), má dispozitivní povahu, čehož účastnice využily. Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se týká doručování rozhodnutí orgánů veřejné moci, tudíž na rozhodce, který takovým orgánem není, „se nevztahují stejná pravidla“. Za rozhodnou povinná formulovala otázku, „zda v případě doručování rozhodčího nálezu musí být respektována vůle stran rozhodčího řízení, která určila způsob doručení odlišně od ustanovení § 19a zákona o rozhodčím řízení“. 8/ Oprávněná se k dovolání vyjádřila tak, že rozhodnutí rozhodce, přestože není orgánem veřejné moci, mají stejné právní účinky (právní moc, vykonatelnost) jako rozhodnutí soudu. Proto je nutné, aby doručování probíhalo prostřednictvím zákonem upravených mechanismů, tedy prostřednictvím datové schránky, která byla zřízena coby „univerzální a spolehlivý způsob komunikace“ a její používání je povinné pro právnické osoby i podnikající fyzické osoby. Podstatné pro danou věc je, že se povinná do svých datových schránek přihlásila. 9/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „exekuční řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce dispozice při doručování písemností v rozhodčím řízení přípustné pro odchýlení se od konstantní judikatury dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.); rovněž je opodstatněné. 10/ Zákonem č. 303/2013 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2014 k (další) novelizaci zákona o rozhodčím řízení, podle jehož nového ustanovení § 19a rozhodce doručí písemnost na adresu datové schránky; není-li možné písemnost doručit do datové schránky, doručí písemnost na elektronickou adresu, kterou adresát rozhodci sdělil nebo kterou určil jako doručovací v rozhodčí smlouvě. Není-li možné doručit písemnost na adresy uvedené výše, doručí rozhodce písemnost na adresu, kterou adresát rozhodci sdělil nebo adresu uvedenou v rozhodčí smlouvě. 11/ Ačkoli citované ustanovení § 19a vtělilo do zákona o rozhodčím řízení ucelenou právní úpravu doručování písemností, umožnilo (a umožňuje) stranám rozhodčího řízení, aby se na postupu při doručování dohodly (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 2347/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 24/2020, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. II. ÚS 1076/20, odmítl). 12/ S ohledem na to, že rozhodčí nález v posuzované věci byl vydán dne 6. 10. 2023 (rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 25. 8. 2023), je nezbytné věc posuzovat podle zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném od 1. ledna 2014. Strany rozhodčího řízení (zde současně účastnice exekučního řízení) si proto mohly sjednat vlastní pravidla pro doručování písemností, což se také v tomto případě nepochybně stalo, jestliže ve zprostředkovatelské smlouvě (bod IX označený jako „Řešení sporů“, tj. rozhodčí doložka) „výslovně žádají o doručování na poštovní nebo e-mailové adresy uvedené v této smlouvě, s doručováním do datové schránky nesouhlasí“. 13/ Nehledě na to, že doručování písemností rozhodcem, který není orgánem veřejné moci (z mnoha rozhodnutí viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. března 2011, sp. zn. I. ÚS 3227/07, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 5146/2009, uveřejněný pod číslem 129/2012 Sb. rozh. obč.), prostřednictvím dodání do datové schránky vyžaduje opatření příslušné žádosti adresáta (viz § 18a odst. 1 ZEÚ), je ujednání účastníků rozhodčího řízení ohledně doručování zcela primární skutečností, k níž odvolací soud nepřikládal - v rozporu se zásadou smluvní autonomie a s rozhodovací praxí dovolacího soudu - žádný (tedy rovněž přezkoumatelný) význam, byť v napadeném usnesení sám konstatoval, že rozhodce „nedodržel v souladu se zákonem smluvními stranami v rozhodčí doložce dohodnutý způsob doručování rozhodčího nálezu“. 14/ Protože usnesení odvolacího soudu je v předestřené otázce nesprávné (odporující ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu), Nejvyšší soud (nemaje k jinému rozhodnutí podmínky) napadené usnesení odvolacího soudu zrušuje podle § 243e odst. 1 o. s. ř. a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude soud právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 15/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu