20 Cdo 237/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční
věci oprávněného M. V., zastoupeného advokátem, proti povinné V. K., zastoupené
advokátem, pro 550.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc
1251/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.
10. 2005, č.j. 20 Co 141/2005-69, takto :
Dovolání se zamítá.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne
22. 7. 2004, č.j. 96 Nc 1251/2004-6, kterým Městský soud v Brně nařídil podle
notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 11. 11. 2003, NZ
890/2003, N 961/2003, k vydobytí pohledávky 550.000,- Kč exekuci, jejímž
provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení
exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“), měl odvolací soud za
splněny, zejména uzavřel, že notářský zápis je vykonatelným exekučním titulem
(§ 40 odst. 1 písm. d/ ex. ř.). Povinná se zavázala zaplatit dluh oprávněnému v
měsíčních splátkách ve výši 50.000,- Kč splatných vždy k prvnímu pracovnímu dni
v měsíci s tím, že první splátka se uskuteční v prosinci 2003. Na ujednání,
podle něhož „v případě neuhrazení některé ze splátek ztrácí … výhodu splátek a
stává se splatný celý dluh“, aplikoval odvolací soud toliko první větu
ustanovení § 565 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „obč. zák.“), a uzavřel, že oprávněný nebyl povinen vyzývat
(ve lhůtě podle druhé věty cit. ustanovení) povinnou k úhradě celé pohledávky.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož
přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“),
a důvodnost shledala v nesprávném posouzení dohody smluvních stran a tím i
(formální) vykonatelnosti notářského zápisu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že se s oprávněným dohodla na ztrátě výhody
splátek ve smyslu ustanovení § 565 obč. zák. (nešlo tedy o dohodu o změně
splatnosti dluhu při splnění daných podmínek). V takovém případě splatnost
pohledávky v důsledku nesplnění některé splátky nenastává přímo ze zákona, ale
záleží na věřiteli, zda toto právo do splatnosti nejblíže příští splátky
uplatní, tj. zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku dluhu. Protože
uplatnění takového práva – ať již přímo u dlužníka nebo žalobou či návrhem na
nařízení exekuce – je svou podstatou hmotněprávním úkonem, nastává jeho
účinnost až dojitím (výzvy, žaloby či návrhu na nařízení exekuce) do sféry
dispozice dlužníka. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými a právními závěry
odvolacího soudu. Účastníci si v notářském zápise sjednali, že celý dluh se
stane splatným, nebude-li jedna z měsíčních splátek k prvnímu pracovnímu dni v
měsíci uhrazena; nejde tedy – jak dovozuje povinná – o situaci předjímanou
ustanovením § 565 obč. zák.
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje
proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst.
2, § 130 ex. ř.). Ten se připíná k posouzení otázky, k níž se Nejvyšší soud v
exekučních poměrech dosud nevyjádřil, tj. otázky vykonatelnosti notářského
zápisu z hlediska sjednání doby plnění dluhu ve splátkách.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může
oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (srov. § 37 odst. 2 ex. ř.).
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. ř. je exekučním titulem
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního
předpisu nebo exekutorský zápis podle § 78 písm. a).
Podle ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti /notářský řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č.
358/1992 Sb.“), sepíše notář na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se
účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající
ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl
nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a
včas nesplní. Obligatorní náležitostí dohody je i stanovení doby plnění závazku
(§ 71b odst. 1 písm. e/ zákona č. 358/1992 Sb.).
Podle ustanovení § 565 obč. zák., jde-li o plnění ve splátkách, může
věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen
bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel
použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
V projednávaném případě je exekučním titulem notářský zápis sepsaný
notářským kandidátem notářky L. P. dne 11. 11. 2003, NZ 890/2003, N 961/2003,
jehož obsahem je (mimo jiné) dohoda oprávněného a povinné o splnění pohledávky
1.200.000,- Kč vyplývající z kupní smlouvy; účastníci sjednali, že povinná dluh
zaplatí ve splátkách ve výši 50.000,- Kč splatných vždy k prvnímu pracovnímu
dni v měsíci s tím, že první splátka se uskuteční v prosinci 2003. V případě
neuhrazení některé ze splátek bylo dojednáno, že „kupující ztrácí výhodu
splátek a stává se splatný celý dluh“. Povinná svolila, aby byl podle
notářského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže dluh
řádně a včas nesplní.
Z exekučního titulu vyplývá, že dobu plnění dluhu účastníci sjednali ve
splátkách, jejichž výše a splatnost byla určena. Při plnění ve splátkách jde
vlastně o dvojí dobu splatnosti; jednak je stanovena doba plnění jednotlivých
splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou.
Závazek pak zaniká postupně tak, jak jsou splátky plněny.
Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být ve smyslu ustanovení
§ 565 obč. zák. i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn
žádat celý zbytek pohledávky najednou. Splatnost celé pohledávky (tzv. ztráta
lhůt nebo ztráta výhody splátek) nenastává – jak správně uvádí dovolatel –
přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní (ať již formou
výzvy, žalobou nebo návrhem na nařízení exekuce). V každém případě může své
právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a
dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen
nezaplacenou jednu splátku. Práva na zaplacení celého zbytku pohledávky však
může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek.
Účastníci se dohodli na plnění závazku ve splátkách, avšak pro případ, že
některá ze splátek nebude zaplacena ve sjednané lhůtě, ztrátu výhody splátek v
režimu ustanovení § 565 obč. zák. nedohodli. Naopak, obsahem jejich dohody
podle § 71a zákona č. 358/1992 Sb. bylo ujednání, že nezaplacením některé ze
splátek (v termínu, který byl dohodnut, tj. první pracovní den toho kterého
měsíce) se celý dluh stává splatným; tím okamžikem je také notářský zápis
vykonatelný.
Lze uzavřít, že správnost napadeného rozhodnutí se povinné nepodařilo argumenty
snesenými v dovolání zpochybnit; Nejvyšší soud je proto – aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu